Těhotenství - Články Longrun.cz

Články Longrun.cz

Všechny články, které kdy byly publikovány na serveru Longrun.cz.

  • Úvod
    Úvod Zde najdete seznam všech napsaných článků.
  • Kategorie
    Kategorie Zde najdete seznam všech kategorií.
  • Štítky
    Štítky Zde najdete seznam všech použitých štítků.
  • Blogeři
    Blogeři Zde můžete hledat své oblíbené autory.
  • Týmy
    Týmy Zde najdete články autorských týmů.
  • Přihlásit se
Odebírat novinky pomocí RSS Články označené Těhotenství

Skutečnost, která trápí mnoho oddílů a vedoucích ligových družstev. Zejména menší oddíly mají problém postavit tým žen a k dosažení bodového hodnocení jim často stačí výrazně horší výkon, než je tomu u mužů. Atletek v dospělém věku je na dráze dlouhodobě výrazně méně, ačkoliv v žákovských kategoriích tomu tak není. Proč tomu tak je a kam ženy odcházejí?

Odpovědi (3) Přejít do diskuze >

  • Napsal(a) Vanda Březinová-Kadeřábková v neděle, únor 09 2014, 09:10 AM · #
    Jani, super, líbí se mi, jak to i bez babiček zvládáš, zkrátka Kdo nechce, hledá důvody, kdo chce, hledá způsoby. Bezva, jen tak dááál!
  • Napsal(a) Jana Čermáková v neděle, únor 09 2014, 07:14 AM · #
    jo...ten běh v těhotenství...no žádný výzkumy jsem nikdy nedělala...ale není nad procházky, ty nejsou riskantní, a když taková mamča dá třikrát týdně tůru od rána do večera a nachodí kilometry..kondice bude slušná:))))nejlíp, když ještě potáhne v kočáru starší přírůstek a třeba i nějakej ten bivak na přespání v přírodě po obídku pro děti, mám to za sebou a je to makačka:))))
  • Napsal(a) Jana Čermáková v neděle, únor 09 2014, 07:12 AM · #
    Ahoj Vando,
    s tím návratem maminek k běhu je to opravdu složitý, ale myslím, že pokud někdo chce, vždycky si čas najde...viz longruňácké mamin,y co si dokáží udělat čas i bez babiček..tohle mi imponuje víc než nějaký vrcholový atlet, já jsem obě těhotenství prožila v klidu, ale chodila jsem na celodenní tůry..a bylo to fajn...i ta strava zatraceně pomůže, po dětech jsem měla pár kilo navíc a doktor mi zakázal běhat..ale udělala jsem si vyšetření metabolismu, řekli mi, co jíst a tak, a běhala jsem mohla doma ..tak třikrát týdně...přes zimu..zátěž do mírnýho zapocení, aby se rozhýbala lymfa..ta je zatraceně důležitá a lidi o ní nevěděj.., postupně jsem kilča shazovala a dneska už mám rok, co jsem mohla začít běhat u nás v lese, nejsem atlet a nikdy nebudu, ale uběhnu 15 km terénem....akorát vím, že asi špatě držím tělo a asi jem i ten paťák, no ale lepší něco než vůbec nic:)))letos se chci trochu zrychlit..tak zkusím určitý úseky keltskýho území v Pekle a na Krkance (kde mě nikdo nevidí) uběhnout rychleji....prostě běh je nádhernej, osvobozující, dostupnej všem..funkční prádlo taky moc neřeším...a pak ta vyčištěná hlava.....tak já jen chtěla napsat, že je to sport právě dostupný vytíženým maminám:))))Já bych ve fitku šťastná nebyla:)))))Taky už vím, že u nás v lese vzduch fakt chutná::))

Rychlá odpověď

Pro možnost účastnit se diskuze se nejprve musíte přihlásit. · Přihlásit se · Registrovat

Odpovědi (3) Přejít do diskuze >

  • Napsal(a) Vanda Březinová-Kadeřábková v neděle, únor 09 2014, 09:10 AM · #
    Jani, super, líbí se mi, jak to i bez babiček zvládáš, zkrátka Kdo nechce, hledá důvody, kdo chce, hledá způsoby. Bezva, jen tak dááál!
  • Napsal(a) Jana Čermáková v neděle, únor 09 2014, 07:14 AM · #
    jo...ten běh v těhotenství...no žádný výzkumy jsem nikdy nedělala...ale není nad procházky, ty nejsou riskantní, a když taková mamča dá třikrát týdně tůru od rána do večera a nachodí kilometry..kondice bude slušná:))))nejlíp, když ještě potáhne v kočáru starší přírůstek a třeba i nějakej ten bivak na přespání v přírodě po obídku pro děti, mám to za sebou a je to makačka:))))
  • Napsal(a) Jana Čermáková v neděle, únor 09 2014, 07:12 AM · #
    Ahoj Vando,
    s tím návratem maminek k běhu je to opravdu složitý, ale myslím, že pokud někdo chce, vždycky si čas najde...viz longruňácké mamin,y co si dokáží udělat čas i bez babiček..tohle mi imponuje víc než nějaký vrcholový atlet, já jsem obě těhotenství prožila v klidu, ale chodila jsem na celodenní tůry..a bylo to fajn...i ta strava zatraceně pomůže, po dětech jsem měla pár kilo navíc a doktor mi zakázal běhat..ale udělala jsem si vyšetření metabolismu, řekli mi, co jíst a tak, a běhala jsem mohla doma ..tak třikrát týdně...přes zimu..zátěž do mírnýho zapocení, aby se rozhýbala lymfa..ta je zatraceně důležitá a lidi o ní nevěděj.., postupně jsem kilča shazovala a dneska už mám rok, co jsem mohla začít běhat u nás v lese, nejsem atlet a nikdy nebudu, ale uběhnu 15 km terénem....akorát vím, že asi špatě držím tělo a asi jem i ten paťák, no ale lepší něco než vůbec nic:)))letos se chci trochu zrychlit..tak zkusím určitý úseky keltskýho území v Pekle a na Krkance (kde mě nikdo nevidí) uběhnout rychleji....prostě běh je nádhernej, osvobozující, dostupnej všem..funkční prádlo taky moc neřeším...a pak ta vyčištěná hlava.....tak já jen chtěla napsat, že je to sport právě dostupný vytíženým maminám:))))Já bych ve fitku šťastná nebyla:)))))Taky už vím, že u nás v lese vzduch fakt chutná::))

Rychlá odpověď

Pro možnost účastnit se diskuze se nejprve musíte přihlásit. · Přihlásit se · Registrovat
Oštítkováno: Maminky Těhotenství
Počet zobrazení: 1622
0
Posláno od v kategorie Vaše příspěvky

Pohled rodiny Janglů: „Maminka si odpočinula od běžných denních starostí, tatínek si užil den se svým synkem a ten nejmenší podával největší sportovní výkony (při celodenním šlapání do schodů dosáhl minimálně vrcholu Mt. Everestu :)). Takže sečteno a podtrženo zase jeden perfektní den plný zábavy, spokojenosti a té úžasně příjemné únavy na závěr.“

Jakožto účastnice letního MaminyCupu v Nymburce, jsem čekala, že vím, do čeho jdu. Chyba lávky. Zimní varianta byla jiná. Příjemně jiná. Nepočítám do toho fakt, že nebyl závodní a soutěživý. První důležitý rozdíl byl v počtu účastnic. Letní akce se třemi stovkami maminek je přece jenom už mega-akce. Oproti tomu těch pár desítek, co nás bylo v Tyršově domě, se rovnalo spíše akci rodinného typu. A to bylo fajn. Během celého dne pořád těch pár stejných tváří, se stejným cílem, se stejným smýšlením, se stejným úsměvem… Druhý rozdíl byl programový. Zatímco v létě je to po organizační stránce přece jenom oříšek a dostat maminky přesně tam, kde mají být, občas náročná práce, v sobotu to šlo v jedné sokolské tělocvičně jako po drátkách, teda spíš po lajně :). Pro všechny byl program stejný, žádné křížení lekcí ani cvičení. Tradiční focení, dance jóga, Just Jhoom, oběd, diskuze, fitjazz a závěrečná hatha jóga. V jednoduchosti tkví krása.

Co se na MaminyCupech nemění je ta bezvadná nálada, příjemní lidé, sportem nabitý den. Jelikož nejsem z velkého města, moc ráda jsem v jednom dni vyzkoušela tři nové lekce, které bych jinak možnost zkusit neměla. Překvapila mě dynamická dance jóga. Klasickou jógu znám, cvičila jsem jí v těhotenství a taky jsem s ní začínala jako s prvním cvičením po porodu. Netušila jsem, ale jakých verzí je schopná. Ve slušném tempu jsme secvičily krátkou taneční sekci mimo jiné z bojovníka, stromu, kočky nebo stolu, která měla šťávu.

Na indické tance v lekci Just Jhoom jsem se těšila nejmíň. Bollywood mi nic neříká a zatím jsem neměla to „štěstí“ vidět ani jeden filmový kus. Bylo tedy překvapení, že mě tahle hodina uchvátila ze všeho nejvíc. Určitě to bylo lektorkou, jejíž úsměv byl nakažlivý a dobrá nálada jakbysmet. Taneční kreace byly jednoduché, ale nápadité, a každá ženská si chce asi občas hodit zadečkem. Netušila jsem také, že zrovna při téhle hodině budou moje ručičky tak bolet, tolik jsme s nimi mávaly do stran, nahoru a dolů :). Opravdu to byla makačka při exotické indické hudbě, kdy z nás pot jen stříkal.

Jelikož nám diskuze o zdravém a bio stravování s Hankou Zemanovou zabrala víc času, další dvě hodiny byly trochu ochuzeny. Já ale měla stejně pocit, že to hlavní už mám za sebou. Na Fitjazz jsem se moc těšila, ale vůbec netušila, co obnáší. Především je to tančení na boso, kdy se dbá na správné postavení chodidel a pravidelné rozložení váhy do tří bodů na každé noze (palce, malíčku a paty). Pokud do těchto bodů ve stoji tlačíme, naše tělo se automaticky rovná do správné polohy včetně postavení pánve i zaoblení páteře. Pro začátečníky je ale víc než náročné to dodržovat ještě při tanci.

Celý den akce byl zakončen klasickou hatha jógou, kterou jsme se trochu protáhli a zklidnili, jak to jen šlo v tělocvičně s rozvernými dětmi :). Po tom všem už jsem byla utahaná jako kotě a jen s hrůzou přemýšlela, co všechno mě bude další den bolet. Vyšla jsem z toho docela dobře. Odnesly to jen boky asi právě od toho vrtění zadečkem :). Celkově hodnotím akci jako báječnou. Člověk se odreaguje, zkusí něco nového, vybije energii, setká se se spoustou zajímavých lidí. Běh tentokrát chyběl, ale na letním MaminyCupu už zase bude ;). Já se na něj hlásím opět s celou rodinou!

Počet zobrazení: 1258
0

Ne, není řeč o nedávných volbách. Ty už totiž hůře dopadnout nemohly. GRRR! Ale přibývá okamžiků, kdy už snad tělo konečně přestává stávkovat. Aspoň se mi to zdá, než zjistím, že to zase někde drhne.

Tak třeba váha. Pořád ne a ne dolů, drží se tak na úrovni nějakého sedmého měsíce, potvora jedna. A tempo tím pádem taky. Je rozdíl s sebou vláčet nejakých šest, sedm kilo navíc - nebo ne. Zima ukládá špeky a ty lákadla co zbyly z obžerství konce roku taky nic moc. Navíc děti občas něco nedojedí, no, přece to nevyhodím. DOOOOST!

WEG MIT DEM SPECK! Německy neumím, ale tomuhle rozumím. S nápisem na triku několika běžců z Drážďanského maratónu jsem se ztotožnila. Do konce února moje váha bude začínat pětkou! Jediné, co mně potěšilo, je aspoň o trochu více svalové hmoty a lepší poměr svaly-voda-tuk. Dobrý začátek. Přece s sebou nebudu tahat toho michelína, co zpomaluje tempo a hyzdí tělo. Nikdy jsem TO na sobě neměla a taky si nenechám zničit klouby. Do léta chci svých 55 kilo. NAPOŘÁD!

Takže si na talíř raději nedávám, počkám až co zbyde po dětech a teprve pak se podle situace přiměřeně doplním. Více piju. Není to ovšem vždy lehké na to nezapomínat. Hlavně když nevím, kam dřív skočit. Jeden řve, druhý se pokadí, třetí něco rozlije a noťas s rozdělanou prací už mi poněkolikáté usnul, když se mnou nic nebylo.

Někdy zvládnu i dvoufáz, běh i posilovnu. Děsně pomalý běh, jen málokdy se mi daří zrychlit. Hraju si s technikou a hledám efektivní krok. Přibývá chvil, kdy se zase začínám cítit jako běžkyně. Jistě, ale taky pomalu.

Oštítkováno: Těhotenství
Počet zobrazení: 1026
0

Začalo to obědem, kde bylo trochu víc cibule-pokud tedy nepočítám špunťovy cvičné starty v posledních týdnech. Nadnášeli jsme se celkem slušně. Do toho to nějak začlo, kdy přesně nevím. Připadala jsem si natlakovaná jak papiňák a hledala jsem všelijaké způsoby jak si ulevit. A občas i něco prodýchat. Že by už? Vzal to rychle a nechybělo moc, aby se nám narodil na záchodě.

A to jsem ještě před půl hodinou, možná ani ne,přemýšlela, zda už mám zavolat porodní asistentku. Zdálo se jí,že můj hlas zatím příliš "porodně" nevypadá. Ale přijela, stačili jsme se jen přemístit na trochu kultivovanější místo - a jen tak tak, že ho chytla.
Prostě sprinter. Měl se hned k světu. A zároveň byl klidný, neplakal, a hned brzy otevřel oči. Zdravý, krásný, skoro tři a půl kila. Největší z našich špunťat.

Ten si to tedy vybral. Škoda,že se kunratická neběžela v sobotu. Ještě bychom to dali. Na můj očekávaný dvacátý start mně tedy nepustil, a to i když se narodil doma a já druhý den cítila tolik energie, že bych tu procházku v délce třeba dvacet minut dala! Jenže jsme ho byli zkontrolovat u pánů doktorů a tak si tentokrát zaběhli jen kluci. Achjo. Ale hlavně, že se narodil v pohodě a zdravý. Ještě mám sice šanci stát se nejmladší veteránkou, ale až za rok. Tak si dám aspoň Senohraby, a českobrodskou desítku. Ať mám aspoň jednu letos pod padesát. A už se těším,jak vyrazím s tandemem.

Teď si ale dám opravdu pár dní oddych. I teď už na mně padá těžká únava a tak se ráda natáhnu. Se všemi třemi to bude ještě hodně zajímavé...

Oštítkováno: Těhotenství
Počet zobrazení: 1085
0

Mnozí z vás nedočkavě vyhlíží zprávu, případně fotku nejmladšího Longruňáčka. Ne, nejsem z něj natolik v jednom kole, že bych ji snad zapomněla pověsit na titulku. Malý běžec se totiž ještě stále nenarodil.

Přežili jsme vcelku trenérský kurs, ale ani ve snu by mne ještě týden před kunratickou nenapadlo, že vcelku ještě budeme. Pravda, viz minulý díl, padala data od konce září do poloviny listopadu, což mi nevadilo, leč přece jen jsem doufala a u třetího bych i čekala, že to bude sprinter jako byla Lada a trochu ulije start. A zatím ještě chrupe v blocích, i když už si občas zkouší start nanečisto...

Oštítkováno: Těhotenství
Počet zobrazení: 962
0

Posláno od v kategorie Tipy pro vaše závody
Baby on board na startu Homolecké míle

Homolecká míle je srdeční záležitostí. Závod lékařů a příchozích známých má příjemnou atmosféru a jeden čas jsem v něm držela i traťový rekord. Není proto divu, že právě na něj padla volba jako na poslední "předporodní" start, v meditativním tempu. Vše bylo ještě trochu jinak-ne, neporodila jsem...ale dorazila s obrovským zpožděním, kdy jsem potkala na trati již poslední zbytky závodního pole a rychlonožkové již přešlapovali v cíli.
Počet zobrazení: 1161
Klasicky vzato, kdy se má miminko narodit. Spočítané podle prvního dne posledních měsíčků. Jenže já si takovéhle věci zásadně nepamatuji a aplikace tabulkovitých věcí v praxi u mně stejně moc nefunguje. Navíc málokdy se počítá s kratším či naopak delším cyklem, což také spousta bab má, často nabouraným různě dlouhým obdobím konzumace umělých hormonů z dob, kdy množení se ještě nebylo v plánu. Nemluvě o různých posunech o pár dní, pokud jsme jely třeba na dovolenou.

Náš(e) špunťa je překvapením, které o sobě nedalo dlouho vědět a v kombinaci s mojí pamětí na výše zmíněné věci opravdovou záhadou. Ovládá se tvářit naprosto nenápadně a rozdílně, což zmátlo jak moji mateřskou intuici, kdy jsem konečně začala něco tušit, tak i našeho doktora s ultrazvukem, když jsme se k němu konečně dostali (a pro mne široko daleko opravdu nejlepšího v oboru). Někdo může namítnout, že není nic jednoduššího než si udělat test, ale takovéhle věci, já příroďák, zkrátka nedělám. Však se vše dozvím stejně.

Jaké tedy bylo moje překvapení, když jsem si myslela, že pokud jsme dva, tak zhruba tři měsíce(jako s oběma dětmi předtím) a z černobílé obrazovky se smálo něco, co se tvářilo o měsíc starší. A stejně tak za měsíc. A ještě za další měsíc. Ovšem koncem srpna to vše vypadalo stejně jako koncem července, leč zdravě(to je důležité především), jen menší a týdny jsme začali počítat jinak. Zároveň s doktorem máme ještě porodní asistentku. Bez černobílých obrázků, se zkušenýma rukama a stejně jako s Ladou tedy dva zdroje informací, které o sobě navzájem vědí a spolupracují. Ta byla ve svých odhadech vždy kousek zpět, později naopak lehce vpřed. Její odhad je také o něco bližší tomu, co cítím intuitivně i po těle. Je tu navíc i další zkušenost s tím, že druhé a další dítě v tak krátkém odstupu za sebou zprvu rychleji vyroste, protože má snáze kam a pak se to trochu srovná, nebo prostě naroste mega panděro a z něj se vykulí mega macek. U nás připadá v úvahu spíše první možnost. S tím tabulky taky nepracují. Ale čísla taky něco říkají, nezavrhuji je úplně. Jen jsem vlastně zažila překvapení dvakrát - poprvé, že je špunťa o tolik starší a v jakých zhruba týdnech spolu půjdeme některé plánované závody, a podruhé že je vlastně mladší a tak jsem v době sbírání pohodových kilometrů(v jednom týdnu i 100) v Kyjovském údolí týdny určitě nezačínala trojkou, jak jsem tehdy myslela i psala, ale ještě dvojkou. Na vlně toho, že "jsme" starší, jsem si možná dávala přece jen o trochu větší pozor, co se tréninku a závodění týče, zvláště když jsme spolu šli na extralize steepla, v květnu maratón a v červencovém hicu pětku a desítku. Zároveň jsem se cítila na domnělé stadium opravdu hodně dobře. Když se to koncem srpna trochu změnilo, a už se mi běhalo střídavě jak na houpačce (jeden den skvěle a druhý jen tak tak s deseti pitstopy a pocitem vlka z Červené Karkulky nacpaného kamením), nemohla jsem si nepoložit otázku jak dlouho to celé ještě potrvá. Přes všechny příjemné momenty spojené s očekáváním miminka, si přece jen připadám už trochu unavená a počítala jsem spíše s dřívějšími variantami, a najednou se s tou zátěží potáhnu ještě podstatně déle (promiň špunťo, ale když už někdy nevím jak si lehnout...)

Vznikal tak postupný obraz, rozmezí několika týdnů, kdy se může špunťa narodit, které se mělo postupně snižovat. Ale ono se v průběhu ještě zvětšilo.
Pro někoho možná situace na nervy, mně ale naprosto vyhovovala. Proč se stresovat nějakým konkrétním datem a pak počítat každý den přes(jako kdysi s Matýskem, který si dal čtyři dny načas) nebo naopak (jako s Ladou, která by podle tabulek byla naopak příliš mladá, přesně na hranici 38 týdnů...narodila se sice drobnější a drobná také je, ale byla úplně zralá, nehledě na to, že to mohlo být třeba jen 10 a ne 14 dní, o které si na svět pospíšila).

Takže když nyní padala data od konce září do poloviny listopadu, přičemž někam míří moje intuice a tělesné pocity, někam poznatky naší porodní báby a našeho doktora v kombinaci s tím, že my naštěstí tvoříme dětičky drobnější, jsem relativně v klidu a jediné co mně z něj malinko dostává, je dostat se mezi trenérský kurs v polovině října, který se otvírá jednou za několik let - a start, nejlépe opět dvojstart, na Velké kunratické druhou listopadovou neděli. Tedy ideálně, na první z akcí být nejlépe ještě vcelku, na druhou už ve dvou zvlášť dostatečně dlouho. Dvacátý start si se svým nejlepším poměrem věk/počet startů v ženách, bez jediné vynechávky na cestě k tomu být nejmladší veteránkou VK, rozhodně nedám ujít. Na rozdíl od našich prababiček, které prostě každý den vyrazily na to stejné pole a jednoho dne prostě porodily (a vrátily se hned zpátky)...to my tak jednoduché nemáme. Alespoň tehdy, pokud se na své osobní, pracovní i rodinné záležitosti nechceme vykašlat.

Snad jen zpět k začátku...často kladenou otázku "kdy máš termín?" jsem
Vždycky nesnášela. Nevím, proč by všichni ostatní měli řešit naše nejintimnější tajemství s miminkem. Co je pro většinu lidí veskrze praktická záležitost, je pro mně zásah do soukromí a do věcí, do nichž se snad vyjma opravdu výjimečných případů ze zdravotních důvodů, zasahovat ani nemá. Co je potom zbytečně stresovaných maminek, a zbytečně vyvolaných porodů se všemi riziky a zákroky, které musejí nutně přijít, když se do přirozeného procesu zasáhne a matka či dítě ještě nebyli připraveni. Kdybychom se neupínali k nějakému datu, na nějž ve skutečnosti případnou jen jednotky procent porodů, ubylo by stresu, uměle vyvolaných či naopak pozdržených porodů a s tím například i císařských řezů. Jistě, i přenášení nebo naopak předčasný porod mají svá rizika a ne malá, ta se v dnešní době ale dají poznat a odlišit od těch z nás, které se jen trochu lišíme od zažitého průměru. Nějak jsme se od přírody odklonili, což taky není dobře.

Takže kdy že tedy máme termín? Až se špunťa narodí...

Počet zobrazení: 1196
0
Posláno od v kategorie Výživové poradentství

Jak jsem potkala zeleninu-2. www.svetbedynek.cz
Únava, zhoršení výkonnosti a koncentrace mne nutně přinutily přemýšlet nad dosavadní stravou. Když mne párkrát zradilo tělo devastované nekvalitním "palivem" a zároveň tím, jaké výkony jsem po něm chtěla, posunulo mne to od pouhého přemýšlení k akci. Včetně dosud nenáviděného vaření. Ostatně i s autem jezdím raději k Shellu nebo k OMV, i když je to dražší a svého plechového mazlíčka neodbývám pochybnou "stravou" zpoza ohrad z vlnitého plechu.)

Oštítkováno: Těhotenství Tipy
Počet zobrazení: 1037
0

Posláno od v kategorie Upoutávky

největší sportovní hry pro maminky a těhulky v Nymburce dne 22.9.2012. Na akci je nutné se předem přihlásit www.maminycup.cz

Článek napsán na Nymburk, Česká republika Ukázat na velké mapě
Počet zobrazení: 1217
0
Posláno od v kategorie Začínáme běhat


Kindersurprise na palubě:

boty s tlumením versus příroda. Konečně jsem se dostala k tomu přiblížit vám své zkušenosti s obutím, běháme-li dva. A i tady platí, s každým dítětem je to prostě jiné. Zatímco poprvé s Matějem jsem dala na doporučení (tehdy ze zahraničních webů, neb u nás vládla v tomto směru doba temna) a pořídila si tu nejvíce odtlumenou botu, která na trhu byla (a vyhovovalo mi to), nyní napotřetí je mi nejlépe v pětiprstech a vyhovuje mi to rovněž.

Dá se vlastně říci, že jsem prošla určitým vývojem od vysokého tlumení, přes "normální" botu někde mezi tím a minimalismem.

Počet zobrazení: 1256
0

kocarek a vandaKindersurprise na palubě

A taky že ano. Je ale 32 ve stínu. Tedy opatrně a pomalu. Dráha mně ještě teď opravdu láká. Za kolik mohu doběhnout? Půl hodiny? V lepším případě nejakých 26 až 27minut? V každém případě si na start beru namočené tričko a nikam se neženu. I tak je to docela rychlé, v tomto tempu jsem asi před třemi týdny šla na dráze pár dvoustovek a měla jsem s tím docela co dělat. Ale zatím mi to vyhovuje. Pomáhá mi také osvěžovačka.

Počet zobrazení: 1149
0

kocarek a vandaKindersurprise na palubě

Po lize jsem tedy ještě několik závodů absolvovala a ty menší nebo "maminovské" ještě dovedla vyhrát. Velkým vítězstvím je ale samozřejmě především to, že jsme zdraví a že prostě vůbec lze normálně vegetit, přičemž běhání a někdy i docela svižné zůstává zvláště s přibývajícími týdny třešničkou na dortu. Zato mimořádně sladkou a motivující.

Počet zobrazení: 1204
0

kocarek a vandaKindersurprise na palubě

Závodit se v těhotenství obecně nedoporučuje a shoda tu panuje nejen mezi těmi, co by nejraději zakázali jakýkoli sport, ale často i mezi těmi, které svůj sport neopustí ani s miminkem, na startovní čáru se ovšem nepostaví.

Důvodů je hned několik:

  1. Zkrátka nechtějí, mají zcela jiné myšlenky nebo obavy, aby miminku neublížily.
  2. Co je to za závod na půl plynu. Než to jen odklusat, raději nejdou vůbec.
  3. Je pro ně tak těžké udržet se na uzdě, že raději neriskují.
Počet zobrazení: 1374
0