Maminky - Články Longrun.cz

Články Longrun.cz

Všechny články, které kdy byly publikovány na serveru Longrun.cz.

  • Úvod
    Úvod Zde najdete seznam všech napsaných článků.
  • Kategorie
    Kategorie Zde najdete seznam všech kategorií.
  • Štítky
    Štítky Zde najdete seznam všech použitých štítků.
  • Blogeři
    Blogeři Zde můžete hledat své oblíbené autory.
  • Týmy
    Týmy Zde najdete články autorských týmů.
  • Přihlásit se
Odebírat novinky pomocí RSS Články označené Maminky

Skutečnost, která trápí mnoho oddílů a vedoucích ligových družstev. Zejména menší oddíly mají problém postavit tým žen a k dosažení bodového hodnocení jim často stačí výrazně horší výkon, než je tomu u mužů. Atletek v dospělém věku je na dráze dlouhodobě výrazně méně, ačkoliv v žákovských kategoriích tomu tak není. Proč tomu tak je a kam ženy odcházejí?

Odpovědi (3) Přejít do diskuze >

  • Napsal(a) Vanda Březinová-Kadeřábková v neděle, únor 09 2014, 09:10 AM · #
    Jani, super, líbí se mi, jak to i bez babiček zvládáš, zkrátka Kdo nechce, hledá důvody, kdo chce, hledá způsoby. Bezva, jen tak dááál!
  • Napsal(a) Jana Čermáková v neděle, únor 09 2014, 07:14 AM · #
    jo...ten běh v těhotenství...no žádný výzkumy jsem nikdy nedělala...ale není nad procházky, ty nejsou riskantní, a když taková mamča dá třikrát týdně tůru od rána do večera a nachodí kilometry..kondice bude slušná:))))nejlíp, když ještě potáhne v kočáru starší přírůstek a třeba i nějakej ten bivak na přespání v přírodě po obídku pro děti, mám to za sebou a je to makačka:))))
  • Napsal(a) Jana Čermáková v neděle, únor 09 2014, 07:12 AM · #
    Ahoj Vando,
    s tím návratem maminek k běhu je to opravdu složitý, ale myslím, že pokud někdo chce, vždycky si čas najde...viz longruňácké mamin,y co si dokáží udělat čas i bez babiček..tohle mi imponuje víc než nějaký vrcholový atlet, já jsem obě těhotenství prožila v klidu, ale chodila jsem na celodenní tůry..a bylo to fajn...i ta strava zatraceně pomůže, po dětech jsem měla pár kilo navíc a doktor mi zakázal běhat..ale udělala jsem si vyšetření metabolismu, řekli mi, co jíst a tak, a běhala jsem mohla doma ..tak třikrát týdně...přes zimu..zátěž do mírnýho zapocení, aby se rozhýbala lymfa..ta je zatraceně důležitá a lidi o ní nevěděj.., postupně jsem kilča shazovala a dneska už mám rok, co jsem mohla začít běhat u nás v lese, nejsem atlet a nikdy nebudu, ale uběhnu 15 km terénem....akorát vím, že asi špatě držím tělo a asi jem i ten paťák, no ale lepší něco než vůbec nic:)))letos se chci trochu zrychlit..tak zkusím určitý úseky keltskýho území v Pekle a na Krkance (kde mě nikdo nevidí) uběhnout rychleji....prostě běh je nádhernej, osvobozující, dostupnej všem..funkční prádlo taky moc neřeším...a pak ta vyčištěná hlava.....tak já jen chtěla napsat, že je to sport právě dostupný vytíženým maminám:))))Já bych ve fitku šťastná nebyla:)))))Taky už vím, že u nás v lese vzduch fakt chutná::))

Rychlá odpověď

Pro možnost účastnit se diskuze se nejprve musíte přihlásit. · Přihlásit se · Registrovat

Odpovědi (3) Přejít do diskuze >

  • Napsal(a) Vanda Březinová-Kadeřábková v neděle, únor 09 2014, 09:10 AM · #
    Jani, super, líbí se mi, jak to i bez babiček zvládáš, zkrátka Kdo nechce, hledá důvody, kdo chce, hledá způsoby. Bezva, jen tak dááál!
  • Napsal(a) Jana Čermáková v neděle, únor 09 2014, 07:14 AM · #
    jo...ten běh v těhotenství...no žádný výzkumy jsem nikdy nedělala...ale není nad procházky, ty nejsou riskantní, a když taková mamča dá třikrát týdně tůru od rána do večera a nachodí kilometry..kondice bude slušná:))))nejlíp, když ještě potáhne v kočáru starší přírůstek a třeba i nějakej ten bivak na přespání v přírodě po obídku pro děti, mám to za sebou a je to makačka:))))
  • Napsal(a) Jana Čermáková v neděle, únor 09 2014, 07:12 AM · #
    Ahoj Vando,
    s tím návratem maminek k běhu je to opravdu složitý, ale myslím, že pokud někdo chce, vždycky si čas najde...viz longruňácké mamin,y co si dokáží udělat čas i bez babiček..tohle mi imponuje víc než nějaký vrcholový atlet, já jsem obě těhotenství prožila v klidu, ale chodila jsem na celodenní tůry..a bylo to fajn...i ta strava zatraceně pomůže, po dětech jsem měla pár kilo navíc a doktor mi zakázal běhat..ale udělala jsem si vyšetření metabolismu, řekli mi, co jíst a tak, a běhala jsem mohla doma ..tak třikrát týdně...přes zimu..zátěž do mírnýho zapocení, aby se rozhýbala lymfa..ta je zatraceně důležitá a lidi o ní nevěděj.., postupně jsem kilča shazovala a dneska už mám rok, co jsem mohla začít běhat u nás v lese, nejsem atlet a nikdy nebudu, ale uběhnu 15 km terénem....akorát vím, že asi špatě držím tělo a asi jem i ten paťák, no ale lepší něco než vůbec nic:)))letos se chci trochu zrychlit..tak zkusím určitý úseky keltskýho území v Pekle a na Krkance (kde mě nikdo nevidí) uběhnout rychleji....prostě běh je nádhernej, osvobozující, dostupnej všem..funkční prádlo taky moc neřeším...a pak ta vyčištěná hlava.....tak já jen chtěla napsat, že je to sport právě dostupný vytíženým maminám:))))Já bych ve fitku šťastná nebyla:)))))Taky už vím, že u nás v lese vzduch fakt chutná::))

Rychlá odpověď

Pro možnost účastnit se diskuze se nejprve musíte přihlásit. · Přihlásit se · Registrovat
Oštítkováno: Maminky Těhotenství
Počet zobrazení: 1688
0

Posláno od v kategorie Vaše příspěvky

Všechno na poslední chvíli – tak to mě dost vystihuje a stává se mým životním motem. Už je ze mě odborník jak se připravit na závody za dva týdny. Pohybu nemám málo i bez běhání už jenom kvůli našemu mrňousovi. Tak vždycky zjistím, že to jde. Udržím i čas. Ale to zlepšeníčko by to chtělo, to je to, co mě táhne dál. Od loňska jsem stáhla desítku o pět minut a trojku o minutu. To je fajn, tak jen dál pokračovat. Do závodění se mi povedlo namočit i manžela. Ač tvrdil, že pokud nevyhraje, nebaví ho to, teď už neprotestuje. A po předchozí zkušenosti z dvoutýdenního tréninku na štafetu 10+11, se nyní ve čtrnácti dnech připravujeme na Dačického 12. Zase to bude o kilometřík delší. Další výzva směrem… to ještě netuším, kam až dojdem. Ale sen už mám. Jednou bych chtěla dát s manželem trail přes hory. České, Slovenské, jiné, to je jedno. Jen s minibatůžkem, botami na nohou. Běžíme si lehce přes hory a doly, sluníčko, lesy, skály a já mu jen tak mezi řečí povím „to jsou ale panoramata, táto, viď“ :D. Teď mi jsou úžasnou motivací právě horské ultra závody. Nikdy neříkej nikdy a třeba je jednou taky vyzkoušíme. Ale to je ještě dlouhá cesta.

Tak ať všichni máme pořád sny a motivaci za nimi jít. Cesta je dlouhá a na ní je spousta krásných míst, lidí, zážitků, zkušeností, výzev.....

Počet zobrazení: 1466
0
Posláno od v kategorie Vaše příspěvky

Pohled rodiny Janglů: „Maminka si odpočinula od běžných denních starostí, tatínek si užil den se svým synkem a ten nejmenší podával největší sportovní výkony (při celodenním šlapání do schodů dosáhl minimálně vrcholu Mt. Everestu :)). Takže sečteno a podtrženo zase jeden perfektní den plný zábavy, spokojenosti a té úžasně příjemné únavy na závěr.“

Jakožto účastnice letního MaminyCupu v Nymburce, jsem čekala, že vím, do čeho jdu. Chyba lávky. Zimní varianta byla jiná. Příjemně jiná. Nepočítám do toho fakt, že nebyl závodní a soutěživý. První důležitý rozdíl byl v počtu účastnic. Letní akce se třemi stovkami maminek je přece jenom už mega-akce. Oproti tomu těch pár desítek, co nás bylo v Tyršově domě, se rovnalo spíše akci rodinného typu. A to bylo fajn. Během celého dne pořád těch pár stejných tváří, se stejným cílem, se stejným smýšlením, se stejným úsměvem… Druhý rozdíl byl programový. Zatímco v létě je to po organizační stránce přece jenom oříšek a dostat maminky přesně tam, kde mají být, občas náročná práce, v sobotu to šlo v jedné sokolské tělocvičně jako po drátkách, teda spíš po lajně :). Pro všechny byl program stejný, žádné křížení lekcí ani cvičení. Tradiční focení, dance jóga, Just Jhoom, oběd, diskuze, fitjazz a závěrečná hatha jóga. V jednoduchosti tkví krása.

Co se na MaminyCupech nemění je ta bezvadná nálada, příjemní lidé, sportem nabitý den. Jelikož nejsem z velkého města, moc ráda jsem v jednom dni vyzkoušela tři nové lekce, které bych jinak možnost zkusit neměla. Překvapila mě dynamická dance jóga. Klasickou jógu znám, cvičila jsem jí v těhotenství a taky jsem s ní začínala jako s prvním cvičením po porodu. Netušila jsem, ale jakých verzí je schopná. Ve slušném tempu jsme secvičily krátkou taneční sekci mimo jiné z bojovníka, stromu, kočky nebo stolu, která měla šťávu.

Na indické tance v lekci Just Jhoom jsem se těšila nejmíň. Bollywood mi nic neříká a zatím jsem neměla to „štěstí“ vidět ani jeden filmový kus. Bylo tedy překvapení, že mě tahle hodina uchvátila ze všeho nejvíc. Určitě to bylo lektorkou, jejíž úsměv byl nakažlivý a dobrá nálada jakbysmet. Taneční kreace byly jednoduché, ale nápadité, a každá ženská si chce asi občas hodit zadečkem. Netušila jsem také, že zrovna při téhle hodině budou moje ručičky tak bolet, tolik jsme s nimi mávaly do stran, nahoru a dolů :). Opravdu to byla makačka při exotické indické hudbě, kdy z nás pot jen stříkal.

Jelikož nám diskuze o zdravém a bio stravování s Hankou Zemanovou zabrala víc času, další dvě hodiny byly trochu ochuzeny. Já ale měla stejně pocit, že to hlavní už mám za sebou. Na Fitjazz jsem se moc těšila, ale vůbec netušila, co obnáší. Především je to tančení na boso, kdy se dbá na správné postavení chodidel a pravidelné rozložení váhy do tří bodů na každé noze (palce, malíčku a paty). Pokud do těchto bodů ve stoji tlačíme, naše tělo se automaticky rovná do správné polohy včetně postavení pánve i zaoblení páteře. Pro začátečníky je ale víc než náročné to dodržovat ještě při tanci.

Celý den akce byl zakončen klasickou hatha jógou, kterou jsme se trochu protáhli a zklidnili, jak to jen šlo v tělocvičně s rozvernými dětmi :). Po tom všem už jsem byla utahaná jako kotě a jen s hrůzou přemýšlela, co všechno mě bude další den bolet. Vyšla jsem z toho docela dobře. Odnesly to jen boky asi právě od toho vrtění zadečkem :). Celkově hodnotím akci jako báječnou. Člověk se odreaguje, zkusí něco nového, vybije energii, setká se se spoustou zajímavých lidí. Běh tentokrát chyběl, ale na letním MaminyCupu už zase bude ;). Já se na něj hlásím opět s celou rodinou!

Počet zobrazení: 1294
0

Stejně jako v roce minulém měly i letos naše aktivní maminky možnost soutěžit o ceny. Byly vypsány dvě kategorie, aby se mohly bez obav a s motivací zapojit i ty, které zrovna nemusí být každý týden na závodech a svůj běh si užívají. Loni poprvé byla vyhlášena také virtuální soutěž - předběhni mně! To se podařilo prvním dvěma vítězkám hlavní kategorie.

V kategorii Závodnice získala první místo opět Radka Sykorová, druhá cena putuje do Šenova za Ivanou Zbořilovou a třetí do Bukovic za brzy pětinásobnou maminkou Barborou Vemolovou. V kategorii Labužnic zvítězila Zuzana Janglová z Kolína. Cenu losovanou pak vyhrává Hanka Tragerová z Prahy. Do losované soutěže se mohly zapojit nejen ostatní maminky, ale rovněž všichni registrovaní.

I v roce 2013 pro vás budeme mít soutěže jak pro maminky, tak pro všechny ostatní registrované běžce, a to i z řad tatínků a chlapů obecně, aby nás snad někdo nenařkl z diskriminace... Přesná pravidla se v těchto dnech dolaďují, ruku v ruce s dalšími změnami, které by vše měly zjednodušit jak pro vás, tak i pro nás. Sledujte proto další informace a nezapomínejte mezitím aspoň trochu běhat:)

Oštítkováno: Congratulations Maminky Závody
Počet zobrazení: 1128
0

Běžecké kočárky a vozíky se už staly samozřejmou výbavou všech žen, které se ani po narození dítěte nechtějí vzdát pravidelného běhání. Co ale dělat v případě, že se narodí dvojčata nebo máte dvě děti brzy za sebou? I tady existuje řešení v podobě tandemového vozíku. Osobně jsem měla možnost otestovat tandem Kozlík od firmy Benecykl.
Vzít děti na trénink s sebou je pro mnoho žen jediná možnosti, jak se věnovat pravidelném běhání. Nemusíte neustále ukecávat hlídací babičky (pokud jsou) ani partnera, který přijde z práce utahaný jak kotě. Vaše pravidelné běhání nemusí být ale ztracené, ani když máte dvojčata nebo dvě děti brzy po sobě. I když je to v tomto případě přece jen malinko složitější.

Oštítkováno: Děti Maminky
Počet zobrazení: 1418
Posláno od v kategorie Aktivní mateřství

Dalibor je na světě skoro dva měsíce. A já se jen horko těžko snažím nalézt jakous takous kondici. Moc mi to tedy nejde. Navíc se mi ještě připletly do cesty vánoce-svátky klidu, pohody,návštěv v obou směrech a taky obžerství.

Zkrátka, tělo vůbec nejeví ochotu ke spolupráci. Probouzí se ztuhlé, rozlámané, nevyspalé...několikrát za noc. Ou, ou, ou. Stále ještě obtěžkané dvěma třetinami váhy, co jsem s Daliborem nabrala. S jeho sourozenci to šlo dolů takřka hned. Ou, ou, ou.

Oštítkováno: Maminky Začínáme běhat
Počet zobrazení: 1047
0
Posláno od v kategorie Aktivní mateřství

Já a nebýt na kunratické? Jen vlastní pohřeb by mně omlouval. Dvacet let sbírám starty a měla jsem našlápnuto k tomu,abych se tu bez jediné vynechávky stala nejmladší veteránkou.

Kdysi se mnou "běželi" Matěj i Lada a byla jsem pevně rozhodnutá nechybět ani napotřetí, i kdybych snad měla cestou porodit. Asi už ale víte, že si to Dalibor načasoval večer před startem. S tím se mnoho dělat nedalo. Ach jo.

Oštítkováno: Maminky Můj běh
Počet zobrazení: 1066
0

Posláno od v kategorie Vaše příspěvky

... asi moje motivace? Neustále čtu krásné články o tom, jak začnu běhat a pak už nebudu moci nidky přestat. Asi jsem divná, ale moje motivace má konce. Nadšeně jsem odběhala tříměsíční přípravu na zářijové závodění, se kterým jsem byla jakš takš spokojená. Závodění se mi náramně líbilo, ale pak to ze mě spadlo. Týden bez běhání, druhý, třetí a už to raději nepočítám. Ani bych to neměla zveřejňovat. Rozhodně se nemůžu srovnávat s Běžci. Kde berou stálé nadšení a sílu vydržet pravidelně celý rok, dva a další a další? Tu euforii a báječnou náladu po doběhu mám a vždycky, ale nějak si ji asi nedokážu představit předem. Alespoň ne teď. Trošku mě vykolejilo roční obdobní a nutnost změnit rozvrh tréninků. Ale hlavně sedla na mě lenost. Až přišlo nové číslo běžeckého časopisu a tam stálo "přechodné období". Tak je to černé na bílém. To co si moje tělo řeklo, je vlastně přesně podle tréninkových plánů. Teda skoro. Běh se má nahradit jinou aktivitou. Mě zůstali maximálně jen denní procházky s mrňouskem. Teď už jen naběhnout na tu přípravu. První běh mám za sebou i s kočárkem a luxusním podzimním počasím - deštěm a větrem. Doufám jen, že ta motivace, co se zase na chvíli objevila, zůstane aspoň do příštího podzimu.

Počet zobrazení: 1335
0

Posláno od v kategorie Aktivní mateřství

Tak špunťa už se klidně může narodit, kočárek už bychom měli...

petiprstaky
Další workshop Vibram fivefingers v neděli dopoledne 21.10.ve Hvězdě! Přijďte si otestovat pětiprsťáčky!


Testujeme maximálně minimalistické pětiprsťáky SEYA, ultralehké, pripomínající druhou kůži!

Oštítkováno: Děti Maminky Pětiprsťáky
Počet zobrazení: 1571
Posláno od v kategorie Tipy pro vaše závody

Zdravíme všechny běhavce a běžkyně, maminky, trenéry, závodní "koně" i sváteční běžce! Těší nás,že se vám nový Longrun líbí, a že si rádi čtete naše články. S potěšením vítáme příspěvky, které přicházejí také od vás a říkáme-jen houšť a větší kapky!

Stáváme se více komunikativním webem, tak toho využijte! Nyní máte daleko více možností- když se zaregistrujete, můžete vkládat komentáře, zakládat diskuse, skupiny, vložit akci a pozvat přátele. Kromě toho pro vás dále máme běžecký servis s tréninkovými plány a tréninkem individuálním i skupinovým. Napište o všem, co by se dalo ještě zlepšit. Ale především: je mezi vámi mnoho těch, co se rádi podělí o svůj příběh, jak jste začínali, jaké překážky musíte zdolávat, co vám běh dává, zkrátka úplně normálně, ze života. Možná, že právě váš příběh inspiruje někoho, kdo si láme hlavu s tím, co vy jste hravě zvládli (a co mně ani po dvaceti letech běhání nenapadlo) ...a bude tu i díky vám o jednoho běžce více. Pište o tom, jak se daří, i o tom, co se třeba úplně nedaří a jak se s tím vyrovnáváte. Každý z nás má období, kdy to prostě někde "drhne" a rád si přečte příspěvek od někoho, kdo v tom není sám.

A propos, dvacet let běhání: ne, že bych byla tolik vzdálená od běžců začátečníků, naopak, pracuji s nimi a společně trénujeme. Znám jejich obavy i časté omyly, i jejich příběhy. A také nápady, o nichž mi na tréninku řeknou. V něčem jsou podobné, v jiném zcela originální a tak co běžec, to osobnost, která má co sdělit. Čím dále častěji mi lidé říkají, že si rádi přečtou příspěvky někoho "normálního"
- jinými rovněž jejich slovy "jsi moc velký profík". Co je pro mne údajně samozřejmost (zdaleka tomu tak není vždycky, věřte mi...) to je pro jiného obtížně dosažitelné. Že bych byla takový drsný profík nebo extra běžec si ani nemyslím:) Stále je a bude dost těch, kterým hledím z uctivé vzdálenosti na záda a sotva to někdy bude jinak.
Chcete tedy mít naše-vaše stránky ještě pestřejší? Napište nám svůj příspěvek, ať není náš Longrun jen mono(b)logem! Těšíme se na všechny inspirativní příběhy. Že zrovna neumíte psát? Nevadí, pošlete nám své myšlenky mailem, pomůžeme s případnou úpravou..

Počet zobrazení: 1158
0
Klasicky vzato, kdy se má miminko narodit. Spočítané podle prvního dne posledních měsíčků. Jenže já si takovéhle věci zásadně nepamatuji a aplikace tabulkovitých věcí v praxi u mně stejně moc nefunguje. Navíc málokdy se počítá s kratším či naopak delším cyklem, což také spousta bab má, často nabouraným různě dlouhým obdobím konzumace umělých hormonů z dob, kdy množení se ještě nebylo v plánu. Nemluvě o různých posunech o pár dní, pokud jsme jely třeba na dovolenou.

Náš(e) špunťa je překvapením, které o sobě nedalo dlouho vědět a v kombinaci s mojí pamětí na výše zmíněné věci opravdovou záhadou. Ovládá se tvářit naprosto nenápadně a rozdílně, což zmátlo jak moji mateřskou intuici, kdy jsem konečně začala něco tušit, tak i našeho doktora s ultrazvukem, když jsme se k němu konečně dostali (a pro mne široko daleko opravdu nejlepšího v oboru). Někdo může namítnout, že není nic jednoduššího než si udělat test, ale takovéhle věci, já příroďák, zkrátka nedělám. Však se vše dozvím stejně.

Jaké tedy bylo moje překvapení, když jsem si myslela, že pokud jsme dva, tak zhruba tři měsíce(jako s oběma dětmi předtím) a z černobílé obrazovky se smálo něco, co se tvářilo o měsíc starší. A stejně tak za měsíc. A ještě za další měsíc. Ovšem koncem srpna to vše vypadalo stejně jako koncem července, leč zdravě(to je důležité především), jen menší a týdny jsme začali počítat jinak. Zároveň s doktorem máme ještě porodní asistentku. Bez černobílých obrázků, se zkušenýma rukama a stejně jako s Ladou tedy dva zdroje informací, které o sobě navzájem vědí a spolupracují. Ta byla ve svých odhadech vždy kousek zpět, později naopak lehce vpřed. Její odhad je také o něco bližší tomu, co cítím intuitivně i po těle. Je tu navíc i další zkušenost s tím, že druhé a další dítě v tak krátkém odstupu za sebou zprvu rychleji vyroste, protože má snáze kam a pak se to trochu srovná, nebo prostě naroste mega panděro a z něj se vykulí mega macek. U nás připadá v úvahu spíše první možnost. S tím tabulky taky nepracují. Ale čísla taky něco říkají, nezavrhuji je úplně. Jen jsem vlastně zažila překvapení dvakrát - poprvé, že je špunťa o tolik starší a v jakých zhruba týdnech spolu půjdeme některé plánované závody, a podruhé že je vlastně mladší a tak jsem v době sbírání pohodových kilometrů(v jednom týdnu i 100) v Kyjovském údolí týdny určitě nezačínala trojkou, jak jsem tehdy myslela i psala, ale ještě dvojkou. Na vlně toho, že "jsme" starší, jsem si možná dávala přece jen o trochu větší pozor, co se tréninku a závodění týče, zvláště když jsme spolu šli na extralize steepla, v květnu maratón a v červencovém hicu pětku a desítku. Zároveň jsem se cítila na domnělé stadium opravdu hodně dobře. Když se to koncem srpna trochu změnilo, a už se mi běhalo střídavě jak na houpačce (jeden den skvěle a druhý jen tak tak s deseti pitstopy a pocitem vlka z Červené Karkulky nacpaného kamením), nemohla jsem si nepoložit otázku jak dlouho to celé ještě potrvá. Přes všechny příjemné momenty spojené s očekáváním miminka, si přece jen připadám už trochu unavená a počítala jsem spíše s dřívějšími variantami, a najednou se s tou zátěží potáhnu ještě podstatně déle (promiň špunťo, ale když už někdy nevím jak si lehnout...)

Vznikal tak postupný obraz, rozmezí několika týdnů, kdy se může špunťa narodit, které se mělo postupně snižovat. Ale ono se v průběhu ještě zvětšilo.
Pro někoho možná situace na nervy, mně ale naprosto vyhovovala. Proč se stresovat nějakým konkrétním datem a pak počítat každý den přes(jako kdysi s Matýskem, který si dal čtyři dny načas) nebo naopak (jako s Ladou, která by podle tabulek byla naopak příliš mladá, přesně na hranici 38 týdnů...narodila se sice drobnější a drobná také je, ale byla úplně zralá, nehledě na to, že to mohlo být třeba jen 10 a ne 14 dní, o které si na svět pospíšila).

Takže když nyní padala data od konce září do poloviny listopadu, přičemž někam míří moje intuice a tělesné pocity, někam poznatky naší porodní báby a našeho doktora v kombinaci s tím, že my naštěstí tvoříme dětičky drobnější, jsem relativně v klidu a jediné co mně z něj malinko dostává, je dostat se mezi trenérský kurs v polovině října, který se otvírá jednou za několik let - a start, nejlépe opět dvojstart, na Velké kunratické druhou listopadovou neděli. Tedy ideálně, na první z akcí být nejlépe ještě vcelku, na druhou už ve dvou zvlášť dostatečně dlouho. Dvacátý start si se svým nejlepším poměrem věk/počet startů v ženách, bez jediné vynechávky na cestě k tomu být nejmladší veteránkou VK, rozhodně nedám ujít. Na rozdíl od našich prababiček, které prostě každý den vyrazily na to stejné pole a jednoho dne prostě porodily (a vrátily se hned zpátky)...to my tak jednoduché nemáme. Alespoň tehdy, pokud se na své osobní, pracovní i rodinné záležitosti nechceme vykašlat.

Snad jen zpět k začátku...často kladenou otázku "kdy máš termín?" jsem
Vždycky nesnášela. Nevím, proč by všichni ostatní měli řešit naše nejintimnější tajemství s miminkem. Co je pro většinu lidí veskrze praktická záležitost, je pro mně zásah do soukromí a do věcí, do nichž se snad vyjma opravdu výjimečných případů ze zdravotních důvodů, zasahovat ani nemá. Co je potom zbytečně stresovaných maminek, a zbytečně vyvolaných porodů se všemi riziky a zákroky, které musejí nutně přijít, když se do přirozeného procesu zasáhne a matka či dítě ještě nebyli připraveni. Kdybychom se neupínali k nějakému datu, na nějž ve skutečnosti případnou jen jednotky procent porodů, ubylo by stresu, uměle vyvolaných či naopak pozdržených porodů a s tím například i císařských řezů. Jistě, i přenášení nebo naopak předčasný porod mají svá rizika a ne malá, ta se v dnešní době ale dají poznat a odlišit od těch z nás, které se jen trochu lišíme od zažitého průměru. Nějak jsme se od přírody odklonili, což taky není dobře.

Takže kdy že tedy máme termín? Až se špunťa narodí...

Počet zobrazení: 1240
0
Posláno od v kategorie Začínáme běhat


S Kamilou jsme téměř sousedky,a tak jsme nechaly pohlídat naše nejmladší děti, starší poslaly do školek a škol a sešly se na společný běh. Vyrazily jsme z hráze rybníka v Jevanech, pokračovaly příjemnou cestou až do Louňovic a zpět zase po jiné z příjemných cest, jichž je tam dostatek. Opravdový běžecký ráj a my jsme si v něm daly 13 kilometrů. Probraly jsme toho opravdu hodně. Tady je několik otázek a odpovědí, na něž také došlo:

Počet zobrazení: 1056
0

Posláno od v kategorie Upoutávky

největší sportovní hry pro maminky a těhulky v Nymburce dne 22.9.2012. Na akci je nutné se předem přihlásit www.maminycup.cz

Článek napsán na Nymburk, Česká republika Ukázat na velké mapě
Počet zobrazení: 1253
0

Posláno od v kategorie Vaše příspěvky

zuzkaPIMMůj běžecký život je kratičký. Závodní kariéru jsem začala psát před týdnem na hobby běhu We Run Prague a hned na to pokračovala kratší ženskou tratí na Mattoni Grand Prix. Co se týče teorie, načteného mám dost. S chutí jsem po dlouhých večerech brázdila weby a hltala, co psaly nadšené běžkyně.

Počet zobrazení: 1307
0
Posláno od v kategorie Začínáme běhat

Kamila 1Pokud vám titulek připadá povědomý, nejspíše jste na něj narazili v posledním čísle časopisu RUN. Jen hlavní aktérka byla poněkud jiná. Prakticky hned po vydání rozhovoru s Barborou Vémolovou z Brna nám napsala moc milý mail další čtyřnásobná běhající maminka a téměř sousedka: Kamila Skalinová. A tady je její příspěvek, který ponecháváme v původním změní:

Počet zobrazení: 1160
0
Posláno od v kategorie Začínáme běhat

 

Prázdniny po běžecku
17062012296

 

Léto,prázdniny a dovolené patří k nejtoužebněji očekávaným obdobím snad všemi generacemi. Užijte si proto každou chvilku,uteče to zase zatraceně rychle. A běhejte!

 

1. Dlouhé dny jsou opravdovým luxusem,který bohužel netrvá věcně. Ideální,pokud oba běháte a potřebujete se střídat v hlídání dětí i tehdy, chcete-li se vyhnout největšímu horku. Ani v půl desáté večer nehrozí,že si při běhu lesem zvrtnete nohu.

 

2. Děti,alespoň ty větší,možná pojedou k babičce,na tábor nebo na soustředění. Běhejte jako kdysi v časech,kdy tu ještě nebyly. Máte-li možnost,využijte ji a udělejte si malé běžecké "soustředění" sami pro sebe.

 

3. V čem běhat? Volte,co vám vyhovuje. Od trička,které odvádí pot a chladí,přes odvětranou obuv až po pokryvku hlavy,případně beduina,kdy je chráněn i prostor za krkem. Nezapomeňte na ochranný krém.

 

4. Léto a trénink:první část atletické sezóny je za námi,dejte si tedy krátké přechodné období,kdy je i flákání dovoleno,neprotahujte jej ale příliš. Běh může být dočasně nahrazen i kolem nebo jinými pohybovými aktivitami,pro než bychom ale neměli zapomenout běhat.
17062012302

 

5. Také běžeckých závodu je obecně méně. Jděte klidně do nich! Pro ty,kteří pravidelně končí těsně pod "bednou",je tu nyní při menším počtu závodníků šance. Pokud ale nemáte svůj závodní vrchol právě v létě, berte závody spíše jako součást tréninku.


Oštítkováno: Děti Maminky Začínáme běhat
Počet zobrazení: 1083
0

lada stadion

Běhala bych,ale... kdo mi pohlídá děti?

bonavita 2Věta,kterou důvěrně zná každá máma i její okolí. Mnohdy pouhá výmluva, neboť kdo opravdu chce,umí si to zařídit. Na lehkou váhu to ale také nelze brát, my mámy zejména malých dětí to máme opravdu složité, chceme-li běhat aspoň někdy, tím spíše pravidelně nebo dokonce výkonnostně. Situaci dále zhoršují chvíle, kdy jsou děti nemocné,přijde nečekaná návštěva nebo partner "jen" uvízne v koloně cestou z práce. Zde je několik tipů, jak zvládnout běh i s několika mláďaty:

Pokud partner také běhá,jsou v zásadě dvě možnosti: buďto chápe důležitost pravidelného tréninku jak svého,tak i vašeho, vyhovíte si a u dětí se vystřídáte. Častěji ale myslí jen na své běžecké ego s tím, že vy jste přece celý den doma a tak si nějak poradíte, nebo to přece tak moc nepotřebujete. Máte-li štěstí na ten první typ, hyčkejte si ho. V opačném případě se tvrdě ohraďte a stůjte si za svým. V každém případě nyní využijte dlouhých dní, kdy se večer pravděpodobně zvládnete prostřídat oba.

Přivstaňte si a vyběhněte do svěžího rána. Výhody:Budete mít příjemný pocit, že již máte splněno, a na celý den vás to pozitivně naladí. Budete doma ještě dřív, než váš partner vstane do práce, měl by o tom ale vědět, kdyby se některé z dětí dožadovalo pozornosti. Nevýhody: Nic pro ty, co nejsou ranními ptáčaty a nelze realizovat ani tehdy, jsou-li ranními ptáčaty vaše děti.

kozlikVyrazte s kočárkem. Běhat lze i tehdy, pokud partner neslouží a babičky nebabičkují. Pořiďte si speciální sportovní vozidlo, s nímž jde běhat. Bezkonkurenčně nejlepsi je vozík za kolo Kozlík, lze s ním naběhat i třicet kilometrů a především,je lehký,prostorný a lehce ovladatelný. Že je drahý,je sice také pravda, ale pokud běhat opravdu chcete,jděte do něj a kočárek na běžné chození buďto nepotřebujete, nebo si pořiďte ojetinu. Mnozí rodiče bohužel postupují obráceně-neváhají vrazit dvacet tisíc i více do takzvaně "sportovního" kočárku (s nímž se ale sportovat vůbec nedá), a na sport si pak pořizují neohrabané a těžké vozíky, s nimiž se přinejmenším hodně nadřou.

Běhejte s chuvičkou. Nedovolí-li vám finance nebo vlastní přesvědčení hlídání v podobě chůvy, hlídacího centra nebo soukromé mateřinky, pořiďte si elektronickou chůvičku, co nejmenší a s dobrým dosahem. Můžete si sice připadat jak křeček v kolečku, neboť váš okruh bude moci být jen velmi krátký. Ale běžíte!

Vezměte kočárek na atletickou dráhu a v době, kdy dítě obvykle spí, absolvujte trénink tam. Nemusíte tu běhat jen kolem dokola, naopak využijte možnosti stadiónu: dejte si abecedu, rovinky, intervaly...větší dítě si již může hrát například na dálkařskem pískovišti,pokud na něm právě nikdo neskáče. Z bezpečnostních důvodů je také nutné vyhledat dobu,kdy tam trénuje nejméně lidí a vyhnout se tak možným kolizim s běžci na dráze. Také po vás někde mohou chtít alespoň nějaký příspěvek.

Domluvte se s kamarádkou a hlídejte si děti navzájem. Může to být také běžkyně, ale není to podmínkou. Vy ji využijte k běhání-pokud je to zapřisáhly neběžec,nechte ji v klidu dojít si třeba na kosmetiku. Relax a odpočinek od dětí potřebujeme všechny, a způsob jak s ním naložit, také každé z nás vyhovuje jinak.

lenkaVyužijte staršího sourozence. Pokud máte mezi dětmi větší věkový rozdíl, mohou starší děti hlídat ty mladší, získávají tím zkušenosti do života a zvládá to již i náš pětiletý Matysek s o necelé 4 roky mladší Ladou. Starší sourozenec by ale neměl mít jen povinnosti, přiměřeně jej za jeho pomoc, která pro něj také není snadná, odměnte. Jen tak neprotáhne obličej, když jej o totéž požádáte znovu.

A co závody? Zvláště když oba s partnerem závodíte nebo s vámi naopak vaše hobby nesdílí a nechce ani doma dítko pohlídat? Naložte děti a prijedte na závody. Vždy se najde nějaký ochotný a spolehlivý hlídací neběhající doprovod. Pokud se vám příčí někomu jen tak hodit děti na krk, tak si zkuste přivézt doprovod vlastní, nebo se poptat na možnosti přímo u pořadatele. Neseďte ale doma!

Je samozřejmě jasné, že ne vždy vše vyjde a odběháte podle plánu. I zde však platí, že kdo nechce, hledá důvody a kdo chce, hledá způsoby. Najděte si ty své a napište nám o nich-rádi je zveřejníme!

Oštítkováno: Maminky Začínáme běhat
Počet zobrazení: 1344
0