Zuzka Janglová - Články Longrun.cz

Články Longrun.cz

Všechny články, které kdy byly publikovány na serveru Longrun.cz.

  • Úvod
    Úvod Zde najdete seznam všech napsaných článků.
  • Kategorie
    Kategorie Zde najdete seznam všech kategorií.
  • Štítky
    Štítky Zde najdete seznam všech použitých štítků.
  • Blogeři
    Blogeři Zde můžete hledat své oblíbené autory.
  • Týmy
    Týmy Zde najdete články autorských týmů.
  • Přihlásit se
Zuzka Janglová

Zuzka Janglová

Objemy, objemy a objemy, jak jen rostoucí pupek dovolí

Posláno od v kategorie Vaše příspěvky

Všechno na poslední chvíli – tak to mě dost vystihuje a stává se mým životním motem. Už je ze mě odborník jak se připravit na závody za dva týdny. Pohybu nemám málo i bez běhání už jenom kvůli našemu mrňousovi. Tak vždycky zjistím, že to jde. Udržím i čas. Ale to zlepšeníčko by to chtělo, to je to, co mě táhne dál. Od loňska jsem stáhla desítku o pět minut a trojku o minutu. To je fajn, tak jen dál pokračovat. Do závodění se mi povedlo namočit i manžela. Ač tvrdil, že pokud nevyhraje, nebaví ho to, teď už neprotestuje. A po předchozí zkušenosti z dvoutýdenního tréninku na štafetu 10+11, se nyní ve čtrnácti dnech připravujeme na Dačického 12. Zase to bude o kilometřík delší. Další výzva směrem… to ještě netuším, kam až dojdem. Ale sen už mám. Jednou bych chtěla dát s manželem trail přes hory. České, Slovenské, jiné, to je jedno. Jen s minibatůžkem, botami na nohou. Běžíme si lehce přes hory a doly, sluníčko, lesy, skály a já mu jen tak mezi řečí povím „to jsou ale panoramata, táto, viď“ :D. Teď mi jsou úžasnou motivací právě horské ultra závody. Nikdy neříkej nikdy a třeba je jednou taky vyzkoušíme. Ale to je ještě dlouhá cesta.

Tak ať všichni máme pořád sny a motivaci za nimi jít. Cesta je dlouhá a na ní je spousta krásných míst, lidí, zážitků, zkušeností, výzev.....

Odpovědi (0) Přejít do diskuze >

K tomuto článku zatím není žádná reakce.

Rychlá odpověď

Pro možnost účastnit se diskuze se nejprve musíte přihlásit. · Přihlásit se · Registrovat

Odpovědi (0) Přejít do diskuze >

K tomuto článku zatím není žádná reakce.

Rychlá odpověď

Pro možnost účastnit se diskuze se nejprve musíte přihlásit. · Přihlásit se · Registrovat
Počet zobrazení: 1432
0
Posláno od v kategorie Vaše příspěvky

Tak jsem asi ještě nezjistila, jak se běhá závod. Dnešní Pečecká desítka mě o tom utvrdila. V loňském roce jsem zaběhla jen pár závodů a tak spíš k těm startům jen čuchla. A je vidět, že je co se učit. Pocit ze zaběhnuté desítky je perfektní. Vydařilo se, čas jsem zlepšila a běželo se na pohodu. A v tom tkví ten problém! Jasně, že je důležité mít ze závodu dobrý pocit, ale já si z toho dělám sváteční výběh se spoustou spoluběžců. Mám nutkání se družit a družně si během běhu povídat. Je to ale to správná cesta? Na startu si dávám dle vševědoucích rad pozor na tempo a nedám se rozhodit upalujícími raketami. Držím se svého tréninkového tempa, no možná trochu rychlejšího, ale prostě a zase ta pohoda. Koukám kolem sebe, občas prohodím slovo a běžím. Zezadu od vodiče na 60:00 slyším něco o sedmém kilometru a to mě jenom utvrdí v tom, že s tím zrychlením bych přece jenom měla ještě počkat…. Aspoň do obrátky…. Ještě před ní se proti vyloupnou první borci a mně začíná docházet, že to asi nebude jen společný výběh, ale že je třeba taky něco ukázat. Já mám v obličeji spokojený výraz, často rozhazuji úsměvy a kochám se krajinou. Oni vidí jen cíl před sebou a ženou se za ním s urputným výrazem jak ti chrti za liškou. Hlásek volá „přidej!“. Tak přidám. Ještě před obrátkou, je to z kopce, tak není proč se šetřit. Když to vidím z druhé strany, kopec není zas tak prudký, tak neubírám a jen měním mód běhu na tzv. dokopec (o tom, jak jsem přišla na své tři druhy běhu zase jindy;-)). Běžím, na šestém kilometru se chytám jedné paní ve středních letech (abych neurazila), háčkuju se a zkusím zase nadhodit nějaké to slovíčko. Tempo jde, tak se odpojuji a přidávám. Pomalu se sunu před další běžce. Na sedmém kilometru mám před sebou mladou slečnu v růžovém s pěkným stylem a samozřejmě sluchátky v uších. No, to mi přeci nevadí. Háčkuju se a tluču, do chudáka, zase nějaká moudra. Je tu seběh, tak hodím mód zkopec, natahuju krok a letím dál. Jéé, tahle paní mě na začátku předběhla. Tak jí dáme co proto :D. Paní je milá, vyprávíme si o našich výpadcích v tréninku a běžíme spolu osmý kilometr. To už máme na dosah vodiče na 55:00. Strhnu jí a snažíme se mu přilepit na paty. Přece jenom mám asi delší krok nebo víc sil, utíkám vpřed najednou zase sama. Kontroluju vodiče na devátém kilometru, zda běží na čas (to jsem zase perlila, takhle chudáka potupit). Sil je dost, tak odpálkuju jeho komentář, že do cíle je ještě daleko a běžím už Pečkami jako vítr (pozor na mé sklony k přehánění!). Tak teď mám malé okno, zase jsem někoho zaháčkovala, ale přebíjí to výjev oranžového trika Milana a mého výkřiku „toho musím dohonit“. Hodíme spolu několik slov a to už je to do cíle za pár. Volám na moje kluky, co mi při cestě fandí (ruce mi zatuhly v pěst a nejsem schopna jim zamávat), nevěřícně zdravím mamku, která se taky přijela na svou dceru závodnici-pohodářku podívat, lámu to za roh a sprintuju do cíle. Výsledný čas 53:41 je super. Když však už z tepla domova kontroluji časy první a druhé půlky závodu, liší se o tři minuty ve prospěch druhé pětky. To se mi zdá docela dost a nutí se zamyslet nad slovem závod. Asi si budu muset vyžádat nějakou instruktáž a příště nelenošit.

PS: Rady vítány ;)

Počet zobrazení: 1251
0
Posláno od v kategorie Vaše příspěvky

Pohled rodiny Janglů: „Maminka si odpočinula od běžných denních starostí, tatínek si užil den se svým synkem a ten nejmenší podával největší sportovní výkony (při celodenním šlapání do schodů dosáhl minimálně vrcholu Mt. Everestu :)). Takže sečteno a podtrženo zase jeden perfektní den plný zábavy, spokojenosti a té úžasně příjemné únavy na závěr.“

Jakožto účastnice letního MaminyCupu v Nymburce, jsem čekala, že vím, do čeho jdu. Chyba lávky. Zimní varianta byla jiná. Příjemně jiná. Nepočítám do toho fakt, že nebyl závodní a soutěživý. První důležitý rozdíl byl v počtu účastnic. Letní akce se třemi stovkami maminek je přece jenom už mega-akce. Oproti tomu těch pár desítek, co nás bylo v Tyršově domě, se rovnalo spíše akci rodinného typu. A to bylo fajn. Během celého dne pořád těch pár stejných tváří, se stejným cílem, se stejným smýšlením, se stejným úsměvem… Druhý rozdíl byl programový. Zatímco v létě je to po organizační stránce přece jenom oříšek a dostat maminky přesně tam, kde mají být, občas náročná práce, v sobotu to šlo v jedné sokolské tělocvičně jako po drátkách, teda spíš po lajně :). Pro všechny byl program stejný, žádné křížení lekcí ani cvičení. Tradiční focení, dance jóga, Just Jhoom, oběd, diskuze, fitjazz a závěrečná hatha jóga. V jednoduchosti tkví krása.

Co se na MaminyCupech nemění je ta bezvadná nálada, příjemní lidé, sportem nabitý den. Jelikož nejsem z velkého města, moc ráda jsem v jednom dni vyzkoušela tři nové lekce, které bych jinak možnost zkusit neměla. Překvapila mě dynamická dance jóga. Klasickou jógu znám, cvičila jsem jí v těhotenství a taky jsem s ní začínala jako s prvním cvičením po porodu. Netušila jsem, ale jakých verzí je schopná. Ve slušném tempu jsme secvičily krátkou taneční sekci mimo jiné z bojovníka, stromu, kočky nebo stolu, která měla šťávu.

Na indické tance v lekci Just Jhoom jsem se těšila nejmíň. Bollywood mi nic neříká a zatím jsem neměla to „štěstí“ vidět ani jeden filmový kus. Bylo tedy překvapení, že mě tahle hodina uchvátila ze všeho nejvíc. Určitě to bylo lektorkou, jejíž úsměv byl nakažlivý a dobrá nálada jakbysmet. Taneční kreace byly jednoduché, ale nápadité, a každá ženská si chce asi občas hodit zadečkem. Netušila jsem také, že zrovna při téhle hodině budou moje ručičky tak bolet, tolik jsme s nimi mávaly do stran, nahoru a dolů :). Opravdu to byla makačka při exotické indické hudbě, kdy z nás pot jen stříkal.

Jelikož nám diskuze o zdravém a bio stravování s Hankou Zemanovou zabrala víc času, další dvě hodiny byly trochu ochuzeny. Já ale měla stejně pocit, že to hlavní už mám za sebou. Na Fitjazz jsem se moc těšila, ale vůbec netušila, co obnáší. Především je to tančení na boso, kdy se dbá na správné postavení chodidel a pravidelné rozložení váhy do tří bodů na každé noze (palce, malíčku a paty). Pokud do těchto bodů ve stoji tlačíme, naše tělo se automaticky rovná do správné polohy včetně postavení pánve i zaoblení páteře. Pro začátečníky je ale víc než náročné to dodržovat ještě při tanci.

Celý den akce byl zakončen klasickou hatha jógou, kterou jsme se trochu protáhli a zklidnili, jak to jen šlo v tělocvičně s rozvernými dětmi :). Po tom všem už jsem byla utahaná jako kotě a jen s hrůzou přemýšlela, co všechno mě bude další den bolet. Vyšla jsem z toho docela dobře. Odnesly to jen boky asi právě od toho vrtění zadečkem :). Celkově hodnotím akci jako báječnou. Člověk se odreaguje, zkusí něco nového, vybije energii, setká se se spoustou zajímavých lidí. Běh tentokrát chyběl, ale na letním MaminyCupu už zase bude ;). Já se na něj hlásím opět s celou rodinou!

Počet zobrazení: 1258
0

Posláno od v kategorie Vaše příspěvky

... asi moje motivace? Neustále čtu krásné články o tom, jak začnu běhat a pak už nebudu moci nidky přestat. Asi jsem divná, ale moje motivace má konce. Nadšeně jsem odběhala tříměsíční přípravu na zářijové závodění, se kterým jsem byla jakš takš spokojená. Závodění se mi náramně líbilo, ale pak to ze mě spadlo. Týden bez běhání, druhý, třetí a už to raději nepočítám. Ani bych to neměla zveřejňovat. Rozhodně se nemůžu srovnávat s Běžci. Kde berou stálé nadšení a sílu vydržet pravidelně celý rok, dva a další a další? Tu euforii a báječnou náladu po doběhu mám a vždycky, ale nějak si ji asi nedokážu představit předem. Alespoň ne teď. Trošku mě vykolejilo roční obdobní a nutnost změnit rozvrh tréninků. Ale hlavně sedla na mě lenost. Až přišlo nové číslo běžeckého časopisu a tam stálo "přechodné období". Tak je to černé na bílém. To co si moje tělo řeklo, je vlastně přesně podle tréninkových plánů. Teda skoro. Běh se má nahradit jinou aktivitou. Mě zůstali maximálně jen denní procházky s mrňouskem. Teď už jen naběhnout na tu přípravu. První běh mám za sebou i s kočárkem a luxusním podzimním počasím - deštěm a větrem. Doufám jen, že ta motivace, co se zase na chvíli objevila, zůstane aspoň do příštího podzimu.

Počet zobrazení: 1301
0

Posláno od v kategorie Vaše příspěvky

Tak, konec prvního přípravného období za námi, konec zimy před námi, já naběháno suma sumárum nula nula nic. Ach jo. To ta první běžecká zima teda dopadla. Dala jsem výběh párkrát za měsíc a pak si myslela, že z fleku vyfrknu silvestrovský závod na pohodu. Chacha! Říkám si, tři kilometry, to můžu napálit od začátku a nějak to doběhnu ;). No, možná jo, ale to bych musela běhat pravidelně a naopak vynechat pravidelné vánoční obžerství. Cukroví jsem likvidovala důsledně celý měsíc, hned jak se napeklo. Na startu závodu nás bylo přesně 149 a moje číslo 148 bylo vidinou mého umístění. Když mě tak předbíhali starci i děti, říkám si, no tak, někdo být poslední musí, no, alespoň udělám dobrý skutek :D. Nějakým zázrakem to tak špatný nebylo a z ženských dokonce v první polovině, ufff. Ale teda měla jsem namále. Tak co s tím teda dělat? Jednoduchá odpověď běhat! Ještě měsíc mi trvalo, než zase začínám kilometry naběhávat. Jako vždy všechno na poslední chvíli. Závodní sezona skoro tluče na dveře. Teď jen doufám, že budu moct příště napsat něco pozitivnějšího a nejenom stále o tom, jak neběhám :D. Ale věřím, že ta závislost už je tam zase zaháčkovaná ;).

Počet zobrazení: 867
0

Posláno od v kategorie Vaše příspěvky

zuzkaPIMMůj běžecký život je kratičký. Závodní kariéru jsem začala psát před týdnem na hobby běhu We Run Prague a hned na to pokračovala kratší ženskou tratí na Mattoni Grand Prix. Co se týče teorie, načteného mám dost. S chutí jsem po dlouhých večerech brázdila weby a hltala, co psaly nadšené běžkyně.

Počet zobrazení: 1279
0