Tomáš Zahálka - Články Longrun.cz

Články Longrun.cz

Všechny články, které kdy byly publikovány na serveru Longrun.cz.

  • Úvod
    Úvod Zde najdete seznam všech napsaných článků.
  • Kategorie
    Kategorie Zde najdete seznam všech kategorií.
  • Štítky
    Štítky Zde najdete seznam všech použitých štítků.
  • Blogeři
    Blogeři Zde můžete hledat své oblíbené autory.
  • Týmy
    Týmy Zde najdete články autorských týmů.
  • Přihlásit se
Tomáš Zahálka

Tomáš Zahálka

Tomáš Zahálka zatím nemá uvedeny životopisné údaje

Týden před ním jsem se vydal na svou první letošní delší bosou procházku, 30 kilometrů ze Senohrab přes hvězdárnu Ondřejov, Jevany do Českého Brodu. V ještě zimním čase tam přicházím už skoro za tmy. V neděli mě kamarádka Jitka ještě ukecala na závod kolem Vlkavy cestou necestou. Tam tedy byly asi na kilometru a půl hodně nepříjemné kamínky, jinak po cyklostezce. Závěr se mi běžel příjemně, po louce. Takže v pondělí jsem měl dost a půlmaratonu jsem se tak trochu obával. V průběhu týdne jsem se proběhl opravdu jen lehce a párkrát se prošel bosky jarní rosou. V pátek odpoledne mi to vyšlo a vyzvedl jsem si v Expu startovní číslo. Ještě jsem si udělal traťovku, nebo-li energetickou tyčinku, podle Michala a koupil si můj oblíbený Lažanský mošt, tentokrát červenou řepu s jablkem.

 

Vstávám v sobotu ráno a balím na závod. Chvíli před odchodem kouknu jako vždy do mobilu na zpoždění vlaků a ECčko s odjezdem v 9:18 má výjimečně 15 minut. Vybíhám tedy na rychlík, který jede včas, ale už v 8:59. Na nádraží dobíhám, když už mu skřípou brzdy. Jako vždy vyběhnu schody a rovnou hupsnu do posledního vozu. Cesta pohodově ubíhá. Dávám si Schwarzwaldskou šunku a zeleninu. No, ve výsledku jako vždy ještě spořádám většinu jídla z batohu :D Pak se snažím pomocí zrcadla na stěně připevnit si startovní číslo. Vlak za hoďku a kousek jízdy staví v Praze na hlavním nádraží. Variantu jet metrem na Muzeum, tam přestoupit a jet na Staroměstskou pro složitost rovnou zavrhuji. Raději se ty dva kiláky na start k Rudolfinu příjemně projdu pěšky.

 

Volám Lucce a scházím se s kamarády z Rungo.cz, Petr se s námi dělí o hroznový cukr. Jedna fotečka a jdu odložit věci do úschovy. Cestou vidím závodníky, jak se různě olepují, mažou a zavazují si tkaničky. Nastavují také hodinky a mobily. Já jako vždy přišel rovnou v běžeckém. To je u mě obyčejné bavlněné tričko, pohodlný a vzdušný kilt a bosé ťapky. Šetřím tedy čas i se zavazováním tkaniček a ještě že je čip na čísle a neumisťuje se na botu :D Sundavám lehkou bundu a po úvaze, že i mobil se na tu dálku pronese, odkládám i ten. Do kapsy dávám jen traťovku a doklady. Pak si stoupnu do fronty na WC a už je slyšet hlášení, že závod za 20 minut začíná. Přepadá mě trochu nervozita, zda stihnu vystát tu frontu do startu. Nakonec stojím ve frontě 15 minut a na poslední chvíli se řadím do koridoru. Po výstřelu a za zvuku Vltavy se startovní pole spíš rozchází, než rozbíhá. Ke startovní pásce to mám ještě 10 minut. Mezitím se fotím s Báječnými ženami v běhu, dvě mají také sukýnky :)

 

Po startu běžím nakonec s Luckou, zhruba 5 kiláků. Střídají se kostky, tramvajové pásy a asfalt. U asfaltu mezi kolejemi je znát, že po něm auta nejezdí, je trochu hrubší. Osvědčila se mi taktika ze zimního 17ti kilometrového kopcovitého běhu na Blaník, prvních 5 kiláků se prostě plazit. Mezitím naberu síly, chytnu masáží ťapek dech a pak přidávám. Ale i tak s Luckou kličkujeme mezi běžci a předbíháme :) Cestou když se trať vrací zpět z kolečka pod Nuselským mostem vidím na protější straně sběrný autobus, naštěstí naposledy :D Dobíhá mě další bosý běžec Renda Kujan, který startoval až vzadu a běžíme spolu. Na občerstovačkách máme výhodu, že kromě napití si osvěžujeme ťapky o rozlitou vodu z kelímků :D Dávám pozor na osvěžovací houbičky poházené na zemi, počkat jsou vlastně měkké. Dá se říct, že běžíme konverzačním tempem a po sedmém kilometru zrychlujeme. Rendovi volá TV, stíhá za běhu i telefonovat. Dobíháme vodiče na 2:10, chvíli kecáme a běžíme dál. Následuje krátké interview s ČT. Já jsem, jak snadno poznáte na záběrech, ten tajemný bosý muž v suknici :) Patricie z BŽB mi pak napsala: "Tebe jsme Tomáši nepředběhly, zahlédly jsme jen vlající sukni a byl jsi v trapu :D"

 

Jen nás zase předběhli vodiči na 2:10. Teď probíháme po Mánesově mostě, vlastně kousek od místa startu. A zase doháníme a poměrně svižně přebíháme vodiče na 2:10, tentokrát už naposledy. Na dvanáctém kilometru přišla dobrá hláška od běžců, které předbíháme, že se asi honíme a pereme se o boty, které měl Renda na batohu :D Obouvat si boty bylo ale v té chvíli naprosto zbytečné, naboso se běželo dobře. Cestou kolem Holešovické tržnice zvažuji, zda si něco nekoupit ve známém obchodě s elektronikou :D Po přeběhnutí Mánesova mostu mi ale trochu docházejí síly a Renda mi utíká v dáli. Občerstvuji se vodou a kouskem banánu, záložní traťovku z kapsy jsem nakonec nepoužil. Uf, sbírám sily, vždyť zbývají jen zhruba čtyři kilometry.

 

Občas zaslechnu, to je ten, co byl v TV u Krause, to potěší, i když nevím, jak mě asi mohli poznat :D Cestou, jak mi později řekla, ještě znova předbíhám Lucku. Plazím se tunelem, ale stále předbíhám. Běžím po malých kostičkách po nábřeží. Je to trochu vysilující, zkracuji krok, ale na druhou stranu to masíruje ťapky :) Na Čechově mostě zase začíná asfalt a já to při zahlédnutí cedule 20 km prostě rozbíhám. V půlce Mánesova mostu zahajuji rychlý sprint do cíle. Kam dobíhám radostně, jako vždy, neboť zoufale se doplazit do cíle snad ani neumím :D Neběžel jsem půlmaraton ani za hodinu, ani s vypětím sil za více než dvě a půl, ale vlastně skoro na pohodu a i díky Rendovi ho mám, jak řekla ségra, za fotogenických 2:02:36. Na to, že do loňského září jsem byl neběžec, je to myslím slušný výsledek :) V cíli mi bylo teplo, řekl bych, že po tak intenzivní masáži chodidel u mě zavládla tepelná pohoda, tak jsem si nevzal ani tu termofolii. Vyzvedávám věci, fotíme se s Luckou. Ani neřeším převlékání a v kiltu, který cestou pěkně větral, odcházím ke stánku, kde vyrývají čas na medaili. Byla tam slušná fronta a celé to trvalo skoro jako půlka závodu. Jinak byl půlmaraton zorganizován velmi pěkně. V neoficiální kategorii osukňovaných a bosých jsem dosáhl myslím předních příček :D

 

Mé bosé ťapky dopadly po závodě v pohodě. Žádné puchýře a další nová zranění, jen trochu zažraná špína, která se ale odmyla po úterním výběhu po dešti :D

 

Následovalo ještě posezení s kamarády v hospodě a cesta na vlak. Překvapilo mě, že jsem tam došel po svých a nožky nějak moc nebolely. Pohodlně se usazuji ve vlaku ČD s pravidelným odjezdem v 18:39 a objednávám si zákusek z jídelního vozu. Cesta rychle ubíhá, přijíždím včas domů. Už přemýšlím o maratonu, zda bych ho bosky zvládl :)

 

Další mé příběhy sledujte na: http://zahalkova-pro-radost.cz/category/bosobezec-tomas-zahalka/

 

Foto: www.Marathon-Photos.Com

Odpovědi (0) Přejít do diskuze >

K tomuto článku zatím není žádná reakce.

Rychlá odpověď

Pro možnost účastnit se diskuze se nejprve musíte přihlásit. · Přihlásit se · Registrovat

Odpovědi (0) Přejít do diskuze >

K tomuto článku zatím není žádná reakce.

Rychlá odpověď

Pro možnost účastnit se diskuze se nejprve musíte přihlásit. · Přihlásit se · Registrovat
Počet zobrazení: 63020
0
Posláno od v kategorie Vaše příspěvky

Po pár bosých pokusech jsem vyrazil z Horní Malé Úpy na Sněžku, zatím v botách, ale už v mém vlastním modelu kiltu. Bosky jsem šel jen kousek v lese a kus po rozpáleném asfaltu. Zbytek cesty v botách. Postupně se mi ale cestou odřely nožky z bot. Od Luční boudy by bylo fakt lepší jít do Špindlu bosky. Jen kdyby nebyly ťapky tak odřené. Tak začalo mé první bosé léto.

Opravdu mě z bolestí kyčlí a někdy i kotníků přestalo bavit stále kupovat jiné boty v naději, že to bude lepší. Před mnoha lety, cestou z rozhledny Ruprechtický špičák mě chytnul kotník, ale sundat boty mě v tu dobu nenapadlo a nějak jsem to dobelhal na nádraží. Dále jsem zjistil, že skoro v jakýchkoliv botách se dá chodit jen nepřirozeně přes patu. V turistických botách je v létě navíc vedro a stačí projít mokrou trávou a je v nich i vlhko.

Bosky je to naopak příjemné projít se mokrou trávou. Myslím, že se mi zlepšila i termoregulace, tak nějak zmizela i rýmička a při běhu se mi lépe dýchá. Tak že když se dá jít v kiltu naostro, tak se dá vyrazit i naboso. Jednou na konci výletu na Hazmburk jsme v dešti skončili v hospodě a kamarád Petr prohlásil "Je mě z tebe úplná zima :)".

Při prvních bosých výletech mi ale ségra ze začátku říkala, že chodím pomalu. To když jsme šli ze Semil podél řeky do Tanvaldu. Dnes po stejném povrchu na kterém jsou sem tam kamínky i běhám. Začal jsem tím, že jsem si boty sundal jen na příjemném měkkém povrchu a postupně se dopracoval k celým výletům naboso. Sice byly ze začátku cítit svaly, které jsem ani nevěděl že mám, ale jinak to byl bosky fajn pocit. Subjektivně mi přijde, že se tím zpevní i břišní svaly a asi i díky stravě už nemám takovou tu pneumatiku v pase :)

Druhý rok jsem už vyrazil bosky na pochod Olbramovice - Prčice 33 km. Ještě cestou ve vlaku pršelo. Pak už ale bylo celkem pěkně. Výhodou bylo, že se střídaly různé povrchy, asfalt, lesní cesty, bahno, štěrku bylo minimum. Po průchodu bahnem jsem tedy nemusel čistit kalhoty a boty :D Na zhruba 20 kilometru mě přepadl hlad a spořádal jsem většinu jídla, které jsem měl v batohu. Dobré byly cestou hlášky ostatních, třeba mám kamínek v botě. A náplasti na puchýře nabízené v cíli jsem nevyužil, nebylo na co. Asi byly určené pro botaře :D

Vyrážím po druhé na Sněžku, tentokrát z Pece a bosky. Asfalt Obřím dolem příjemně ubíhá. Od kapličky se razantně mění stoupání. Někteří v botách říkali, že jim to klouže. Mě ty kameny kolem vodárny ale přišly v pohodě. Prudší cesta na vrchol byla v rekonstrukci, tak jsem šel po velkých dlažebních kostkách, vrchol bosky úspěšně zdolán. Cestou po žluté dolů to bylo kousek trochou horší. Ostré kmeny na štorc, ale i to jsem zvládl bez úhony. Občas se lidé cestou divili, že nemám odřená chodidla do krve a jeden kluk prohlásil "Pán je asi borec". Kousek před právě stavěnou novou budovou lanovky na Růžové hoře za sebou slyším "Jé, ta paní jde bosá". Zajímavé je, že to řekne vždy nějaká žena, která je v kalhotách :D Poměr sukní u mužů a žen byl na Sněžce díky mě ale velmi vyrovnaný, neboť většina turistů zatím preferuje kalhoty, nebo kraťasy. Pak stačilo seběhnout lesem do Pece na poslední autobus. Tak že můj závěr je, že je pohodovější zdolat bosky Sněžku, než v pohorkách Říp. Vyzkoušeno mám oboje.

Při bosé chůzi se mi nedělají puchýře, jen když jdu déle po asfaltu nad 20 km, tak se trochu ošoupe kůže a druhý den je trochu citlivější a je znát každý kamínek. Jinak kromě štěrku v pohodě. Jednou měli houbaři dotaz: "A nepíchá to?" V takovém lese mi to už na jehličí připadá jak v pokojíčku. Jednou když jsem seděl uťapkaný po bosé procházce v Kutné Hoře na lavičce, šli kolem nějací studenti. Jedna slečna šla jen v silonkách s lodičkama v ruce a ptala se zda jsem si taky zul lodičky :D

Občas jsem se bosky i trochu proběhl, tak 3-5 km a také na vlak, protože vyrážím většinou pozdě :D Jednou v hospodě mi kamarádi řekli, dej si s námi Běchovice, je to nejstarší silniční závod na 10 km. Byl to můj první závod, zařadil jsem se radši na konec startovního pole a bez bot vyrazil. Myslím, že díky dlouhým výletům jsem získal celkem vytrvalost. Tak vyběhnout závěrečný obávaný kopec nebylo zas až tak těžké. Sem tam jsem i někoho předběhl a v cíli mě překvapil čas pod hodinu, 56:46.

Mezi tím jsem vyrazil s kamarády v říjnu na přechod Jeseníků. Pro jistotu jsem si vzal sebou boty, spíš takové zimní pohorky. Kamarád se ale iniciativně nabídl, že mi je vezme do svého velkého batohu. Zůstali tam celé tři dny a 42 kilometrů. Neboť ti v botách mě často hecují, ty boty si neber, tady to dáš a podobně.

Běžel jsem ještě Sild kros, závod na 10 km v Krčském lese. To ale nebylo počasí nic moc, půlku závodu pršelo. Čas jsem měl slabší 1:07:37. Můj třetí závod byl běh 17. listopadu v Praze v oboře Hvězda na 9 km, tři okruhy terénem. Povrch se mi líbil a dosáhl jsem slušného času 46:00. Občas se proběhnu sám, nebo s kamarády. Jinak neřeším funkční oblečení, prostě vyběhnu.

V lednu bylo chvílemi teplé počasí. Tak jsem se nakonec rozhodl, že si dám závod s názvem Zimní běh na Blaník, který je dlouhý 17 km s převýšením 500 metrů. Běží se z Vlašimi, kde bylo ráno kolem nuly, při závodě bylo zhruba 5 stupňů na nulou. Tady se ukázalo, že podobně rychlé závodníky, kteří běželi v botách do kopce v lese bosky předběhnu. Ale z kopce od rozhledny byli zase rychlejší oni. Cestou zpátky se trať vlnila po asfaltu. Do kopečků jsem kamaráda Michala doháněl, z kopečků se mi trochu vzdaloval, ale nakonec jsem doběhl jen 5 vteřin radostně za ním. S časem 1:56:20 jsem byl spokojený, neboť to byl zatím můj nejdelší a nejkopcovitější závod.

Mám i pár zkušeností bosého běhu na sněhu. Nejvíc jsem uběhl 5 kilometrů v Šárce. Překvapivě mi až taková zima na ťapky při běhu nebyla. Na konci už ano, tak jsem byl rád, že jsem se zahřál u kamarádky na její narozeninové oslavě.

Dříve jsem v botách neuběhl ani 300 metrů v kuse a tak jsem rád, že jsem se díky bosým ťapkám stal běžcem :)

Další mé příběhy sledujte na: http://zahalkova-pro-radost.cz/category/bosobezec-tomas-zahalka/

Foto: Marek Petrovič

Počet zobrazení: 126964