Zuzana Odstrčilíková - Články Longrun.cz

Články Longrun.cz

Všechny články, které kdy byly publikovány na serveru Longrun.cz.

  • Úvod
    Úvod Zde najdete seznam všech napsaných článků.
  • Kategorie
    Kategorie Zde najdete seznam všech kategorií.
  • Štítky
    Štítky Zde najdete seznam všech použitých štítků.
  • Blogeři
    Blogeři Zde můžete hledat své oblíbené autory.
  • Týmy
    Týmy Zde najdete články autorských týmů.
  • Přihlásit se
Zuzana Odstrčilíková

Zuzana Odstrčilíková

Zuzana Odstrčilíková zatím nemá uvedeny životopisné údaje
Posláno od v kategorie Vaše příspěvky

Konečně se dokopávám k usednutí k PC a můžu napsat pár postřehů z uplynulých několika měsíců. Prvním je ten, že jsem pomalá.

Po absolvování několika jarních závodů o různých délkách (30, 10 a 5 km) jsem si uvědomila, že trénovat běháním „jenom tak“ si časy možná vylepším, ale pořád ne na ty hodnoty, o kterých si myslím, že jsou pro mě dosažitelné. Při listování běžeckým časopisem mi přitom padl do oka 8týdenní tréninkový plán pro zrychlení. Říkám si: „Paráda, to je zrovna to, co potřebuju.“. Znamenalo to běhat poctivě 5 dnů v týdnu a dodržovat časy přesně podle pokynů. Hned následující pondělí jsem se do toho pustila. První den super: „Vždyť to tak těžké není. Ani nohy mě nebolí!“. Ale po druhém dni jsem byla rozhodnutá tento pokus ukončit. Běhat několikrát za sebou 1minutové sprinty není nic pro mě! Pak se ale ozvalo svědomí: „Nebuď srab, přece to nevzdáš hned na začátku!“ Tak tedy dobrá, pokusím se s tím poprat. Vždyť je to jen pro moje dobro… Své úsilí jsem vzdala po 6 týdnech se špatným pocitem z vlastní neschopnosti dokončit započaté dílo. V té době totiž už čtvrtý týden po sobě dosahovaly venkovní teploty vysoko nad 30°C (u nás na JV Moravě jako vždy nejvýš) a já – jako chladnomilný člověk – jsem se už nedokázala k tomu týrání vlastního těla přinutit. Navíc díky této „kůře“ mi přibyly 2 kg váhy navíc. :-(

Ovšem druhý postřeh byl, že i přes nedotáhnutí plánu do konce, se moje rychlost zvýšila. Najednou běhám svůj okruh tak nějak rychleji a nemám pocit, že bych byla víc unavená. Proto musím trasy prodlužovat, abych dodržela dobu, po kterou chci běžet.

Nemůžu ale porovnat časy „před“ a „po“, protože můj první závod „po“ byl Jesenický půlmaratón. Překrásný horský závod v nádherném prostředí s dokonalým počasím. Doběhla jsem v čase 2:32:57 jako 128. z 209 těch, kteří závod v limitu dokončili. Vyloženě jsem si to užívala a ani mě pak kupodivu nijak moc nebolely nohy (akorát z nich nějak pořád nemůžu dostat tu únavu – opravdu dlouho jim trvá, než se rozběhnou). Jediné, co mi může tak trošku kazit radost, je fakt, že v případě, že bych běžela celý maraton a dokončila ho v limitu (což by se dalo za tu dobu ujít snad i pěšky), tak bych ve své kategorii obsadila třetí místo a stála „na bedně“. Ale vzhledem k tomu, že nejsem žádný ctižádostivý typ člověka, tak to mrzí jen mého muže :-).

Teď běhám zase „jenom tak“ a 3x týdně, protože víckrát to nestíhám. 1,5 kg navíc mi zatím zůstalo, ale už nepomýšlím na nějaké závratné zrychlení, protože po letošním létě mi došla jedna věc. Jsem spíše vytrvalostní typ a rychlostní tréninky mě vyloženě ubíjí (ne „nabíjí“). Proto se těším na další závod – 18 km horský běh ve Vsetíně a jsem si jistá, že si ho budu užívat. Kdo poběží se mnou?

Odpovědi (3) Přejít do diskuze >

  • Napsal(a) Zuzana Odstrčilíková v pondělí, září 23 2013, 07:59 PM · #
    Díky za komentář. Do článku jsem to nenapsala, ale na výběr terénu si u nás nemůžu stěžovat - stačí přeběhnout cestu a utíkám do kopců nebo se otočit na druhou stranu a běžím rovinou mezi poli. Snažím se o obměny tras i tempa, ale kolikrát se člověku ani nechce. Ovšem stagnace se bojím, takže zřejmě zase přidám :-)
  • Napsal(a) Zuzana Odstrčilíková v pondělí, září 23 2013, 07:55 PM · #
    Díky za komentář. Do článku jsem to nenapsala, ale na výběr terénu si u nás nemůžu stěžovat - stačí přeběhnout cestu a utíkám do kopců nebo se otočit na druhou stranu a běžím rovinou mezi poli. Snažím se o obměny tras i tempa, ale kolikrát se člověku ani nechce. Ovšem stagnace se bojím, takže zřejmě zase přidám :-)
  • Napsal(a) Vanda Březinová-Kadeřábková v středa, září 18 2013, 03:38 PM · #
    super - ale i přesto to nevzdávej, ono to nemusí být o minutových sprintech, ale změnách tempa, zrychleních s krátkým odpočinkem, tedy jít to ne naplno, ale tak, aby to bylo svižnější s krátkými pauzami, nebo další, stupnované běhy, případně fartlek, kopce pokud je máš v dosahu...to, že tě to zrychlilo k nutnosti prodloužit trasy, je super, ale jít vše ve stejném tempu vede později ke stagnaci. Tak zdravím na Moravu!

Rychlá odpověď

Pro možnost účastnit se diskuze se nejprve musíte přihlásit. · Přihlásit se · Registrovat

Odpovědi (3) Přejít do diskuze >

  • Napsal(a) Zuzana Odstrčilíková v pondělí, září 23 2013, 07:59 PM · #
    Díky za komentář. Do článku jsem to nenapsala, ale na výběr terénu si u nás nemůžu stěžovat - stačí přeběhnout cestu a utíkám do kopců nebo se otočit na druhou stranu a běžím rovinou mezi poli. Snažím se o obměny tras i tempa, ale kolikrát se člověku ani nechce. Ovšem stagnace se bojím, takže zřejmě zase přidám :-)
  • Napsal(a) Zuzana Odstrčilíková v pondělí, září 23 2013, 07:55 PM · #
    Díky za komentář. Do článku jsem to nenapsala, ale na výběr terénu si u nás nemůžu stěžovat - stačí přeběhnout cestu a utíkám do kopců nebo se otočit na druhou stranu a běžím rovinou mezi poli. Snažím se o obměny tras i tempa, ale kolikrát se člověku ani nechce. Ovšem stagnace se bojím, takže zřejmě zase přidám :-)
  • Napsal(a) Vanda Březinová-Kadeřábková v středa, září 18 2013, 03:38 PM · #
    super - ale i přesto to nevzdávej, ono to nemusí být o minutových sprintech, ale změnách tempa, zrychleních s krátkým odpočinkem, tedy jít to ne naplno, ale tak, aby to bylo svižnější s krátkými pauzami, nebo další, stupnované běhy, případně fartlek, kopce pokud je máš v dosahu...to, že tě to zrychlilo k nutnosti prodloužit trasy, je super, ale jít vše ve stejném tempu vede později ke stagnaci. Tak zdravím na Moravu!

Rychlá odpověď

Pro možnost účastnit se diskuze se nejprve musíte přihlásit. · Přihlásit se · Registrovat
Oštítkováno: Vaše příspěvky
Počet zobrazení: 1044
0

Posláno od v kategorie Vaše příspěvky

Nedávno jsme měli u nás zápis do školky. Můj nejstarší syn už chodí druhým rokem a dcera – přestože měla v březnu 3 roky – je stále doma (jsem totiž na mateřské s mladším synkem). Dali jsme loni přednost jedné mladší holčičce, protože maminka měla jít do práce (i když nakonec nešla, protože otěhotněla). Pro letošek jsme měli přislíbeno, že Libunku vezmou. Jaké bylo tedy mé překvapení, když jsme se natěšeně dostavily k zápisu a paní ředitelka se mě zeptala, jestli si vůbec chci podávat přihlášku. S vykulenýma očima jsem na ni hleděla a nechápavě se ptala: „A proč ne?“. Bylo mi řečeno, že mi ji stejně asi nevezmou, protože míst se uvolnilo pouze 6 a přihlášených dětí je víc a přednost dostávají maminky s mladšími dětmi, které jdou ale do práce…

V ten okamžik se ve mně vzedmula vlna vzteku. Ovládajíc se jsem odvedla děti domů a těšila malého, který byl celé odpoledne protivný, protože mu rostou zuby. V okamžiku kdy manžel přišel domů (mimochodem o hodinu a půl později než obvykle), dostal do rukou řvoucího syna a já jsem utekla vyčistit si hlavu.

Vzala jsem s sebou i naši fenku. Jenže, ta se sotva plížila a po každých 50 metrech jsem se otáčela, dívala se jestli za mnou ještě je, volala ji a přemlouvala, ať jde (přece jenom bylo 22°C a to už je pro psí běh dost horko)… No, prostě všechno špatně. Jediný možný způsob jak ji přinutit aby běžela se mnou, je běžet neznámou cestou. Odbočila jsem tedy z obvyklé trasy. Sice to bylo do kopce, ale alespoň jsme uviděly stádo srnek pobíhat kolem oplocenky (ani se za nimi kupodivu nerozběhla). Za nějaký čas jsme vyběhly na křižovatce, kde běhávám (našla jsem tedy zkratku :-)) a vydala se opět jinou cestou – ta už vedla jenom dolů. Říkám si: „pustím to, ať si natrénuji běh z kopce (protože z kopce mě vždycky každý předbíhá)“. Jak jsem ale byla ještě pořád plná vzteku a měla zatnuté dokonce i zuby, tak mě chytla bolest zadního stehenního svalu. Chtíc nechtíc jsem musela přejít do chůze a potom zbytek trasy doběhnout velmi pomalu. Cestou mě ale potěšil pohled na bažanty a zajíce (kterých už je u nás velice málo).

Po doběhu domů ale bylo po vzteku – zůstala po něm jenom bolavá noha :-). Po sprše jsem zjistila, že vlastně stejně o nic nejde a nemá smysl školku řešit teď. Vždyť ještě může nastat tolik změn a není problém se s maminkou, které jsme tehdy dali přednost, domluvit na střídání dětí ve školce.

Ten den jsem zjistila několik důležitých věcí:

-       nemá smysl se rozčilovat kvůli věcem, které se ještě mohou změnit

-       když je člověk vzteklý musí běhat opatrně – než se uvolní

-       když je horko nebrat psa na trénink.

 

Ještě že ty endorfiny máme a víme, jak je nejsnáze získat!

Oštítkováno: Můj běh Vaše příspěvky
Počet zobrazení: 945
0

Je mi 31 let, jsem matkou 3 dětí (5 let, téměř 3 roky a 9 měsíců) a manželkou muže, který se před třemi lety zamiloval do běhání, triatlonů, maratonů, ironmanů a extrémních běhů. Čím více je doma dětí, tím delší jsou jeho tréninky…
Není se co divit, že pár měsíců po porodu jsem byla fyzicky i psychicky vyčerpaná, vzteklá, protivná, unavená a bez kondice, a navíc pořád stejně tlustá. (Z váhy nabrané v těhotenství mi ubylo pouze 5 kg v porodnici a pak už nic.) Přitom jsem se každý den musela dívat na čím dál vyčítavější pohledy naší fenky, na kterou už čas prostě nezbýval.
A pak mi můj muž říká: „A nechceš si jít zaběhat?“ Já?! To snad nemyslí ani vážně? Nikdy jsem nesportovala. Neumím to! Je to moc náročné! Nezvládla bych to! Ne, běhat NE!
Další měsíc uplynul. Něco ale dělat musím! Jinak se z těch dětí asi zblázním. Ale co? Kolo nemám, posilovna mě nebaví, zumba ani volejbal mi časově nevyhovují a nic jiného tady není. A někam dojíždět je zase časově náročné. Kdo by mi tak dlouho hlídal? Docházím k názoru, že běh je jediná vhodná alternativa pohybu. Můžu jít tehdy, kdy mi to vyhovuje, nemusím nikam dojíždět a nic platit, nadýchám se čerstvého vzduchu a navíc se konečně dočká i Bela. Může běhat se mnou. Jenže, jak na to? Přece nejde jít ven a jen tak začít utíkat?
Při čtení časopisu Run (předplatné jsem darovala manželovi k narozeninám) náhodou objevuji odpověď Miloše Škorpila na otázku čtenáře, který se ptá jak během zlepšit kondici. V těch třech větách jeho odpovědi je všechno, co potřebuji do začátku vědět. Jdu do toho! Teď anebo nikdy!

Počet zobrazení: 2291

Mezi svátky bývá spousta různých menších závodů. I tady u nás. Nikdy mě nenapadlo, že bych se nějakého mohla zúčastnit.
Proč taky? Nemám žádné ambice.
Nepotřebuji si s nikým měřit síly. Můj muž je ale opak. Je to vyloženě soutěživý typ. Prý, ať s ním jedeme na Silvestrovský běh na 10 km. Je tam závod i pro děti, tak ať mají radost, že taky závodí. Dobře, proč ne? Nejmenšího dáme babičce, ať si ho taky chvilku užije, naložíme do auta druhou babičku a vyrážíme na výlet. Je nádherně. Těsně kolem nuly, sluníčko svítí, modrá obloha bez mráčku. Jdeme na prezentaci, a zatímco jsem s malou na záchodě, tak nás manžel přihlašuje všechny.
I mě, přestože nechci.
Co teď? No, asi budu muset běžet taky. To bude trapas! Budu úplně poslední. No, nevadí. Alespoň to budu mít jako delší trénink. 10 km. Doufám, že to uběhnu. Jo, to asi jo. Ale za jak dlouho? Nemám tušení. Bylo by ale fantastické, kdybych to zvládla do hodiny. To se mi asi nepodaří. Uvidíme.

Oštítkováno: Vaše příspěvky Závody
Počet zobrazení: 1269